Ottův slovník naučný/Rakovník

Údaje o textu
Titulek: Rakovník
Autor: Václav Lochman
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 264–266. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Rakovník

Rakovník (něm. Rakonitz, lat. Racona), město ve středních Čechách nad Rakovnickým potokem a při křižovatce želez. tratí Lužná-R., R.-Beroun, R.-Bečov, R.-Mladotice, má 650 d., 6614 obyv. čes., z nichž je 329 židů (1900). Z bývalých hradeb a bašt zbyly nepatrné trosky, ze 4 bran, které ještě r. 1837 všecky stály, zbyly jen Vysoká a Pražská. Uprostřed města rozkládá se rozsáhlé, obdélné, pravidelné náměstí se starobylým got. kostelem sv. Bartoloměje v letech devadesátých XIX. stol. v pův. slohu za dozoru architekta Mockra nákladem 80.000 zl. opraveným; v hlavní chrámové lodi kazatelna, z kamene zdobně tesaná, pocházející z dílny mistra Matěje Rejska; dále vyniká nad sousední domy cibulovitou věží jednopatrová budova radnice v nynější podobu r. 1763 přestavěná a r. 1894 vnitř i vně slohově opravená. Museum městské, umístěné zatímně ve chlapecké škole, chová mnohé vzácné památky městské i z okolí. Na hřbitově sv. Trojice stojí got. kostel z r. 1585. Za městem na straně záp. prostřed bývalého hřbitova stojí kostelík sv. Jiljí již ve XIV. věku uváděný; také zde bývala poustevna. V těchto místech stávala prý zaniklá osada Rokytno n. Rakytno. V R-íce stávala v 2. pol. století XVI. škola vyšší, která až do všeobecného úpadku českého školství těšila se veliké oblibě; učitelstvo své brala z university pražské. Škola za Marie Terezie a Josefa II. změnila se v městskou triviálku napřed o 2, později o 3 třídách. Arcibiskup pražský Václav Leopold ryt. Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan složil 140.000 zl. na zřízení reálky v R-íce a Liberci. Po nemalých svízelích za obětavého přispění várečného měšťanstva (20.000 zl.) r. 1833 reálka první rok otevřena a r. 1836 dostavěna a učitelům řádu piaristů odevzdána. Od r. 1891 jest reálka ústavem státním. Dále má R. obec. 5třídní a 3třídní školu měšťan. chlapeckou. Stará neúhledná budova školní, která přes půl páta věku před kostelem sv. Bartoloměje přes náměstí napříč stála, zbořena r. 1886. Při sestátnění reálky oddělena byla stolice hospodářských nauk od reálky a zřízena samostatná škola hospodářská a chmelařská: škola hospodyňská zanikla. Při reálce jest večerní pokračovací škola řemeslnická a obchodní. R. jest sídlem okr. hejtmanství a soudu, správy c. k. kontrol. finanční stráže, státní pošty, telegrafu a telefonu a okr. výboru. Peněžní ústavy zastoupeny jsou městskou spořitelnou (s roč. obratem peněz na 11,300.000 K), okr. hospodář. záložnou a úvěrním ústavem. Město R. jest převážně hospodářské a daří se tu dobře všecky druhy obilí, luštěnin, okopanin i pícnin, zejména však chmel, jenž jest zboží první jakosti hledané a v obchodních i průmyslových kruzích chvalné známé. Pěstuje se tu od dávných dob a býval již i ve středověku vyvážen. V městě konají se v srpnu a září trhy na chmel, kde možno průmyslníkům nakoupiti původní zboží přímo od rolníkův. Ačkoliv pod samým místem i okolím jeho jsou dokázaná ložiska uhlí a obvody kamenouhelné jsou v pevných rukou, nedoluje se zde. Byly zde doly uhelné, zvláště v místech, kde stojí nynější šamotka, ale zatopily se. V Krčelu, na hranicích katastru rakovnického a lubenského, dobývá se uhlí hlavně pro vlastní potřebu a vyrábí z lupku hmota chamottová. Z průmyslových podniků vynikají nejstarší parostr. pivovar pravovárečného společenstva (zřízený na 100 hl varu), rozsáhlá továrna na chamottové zboží a kamna (vyváží do ciziny), slévárna a továrna na hospodářské stroje, zvláště sušárny na chmel vlastní patentované soustavy, parní mlýn a pily, továrna na mýdlo, 5 cihelen, z nichž jedna jest parostrojní kruhovka a 7 mlýnů vodních. Obchodům a řemeslům daří se zde dobře, zvláště kamnářství a hrnčířství. Spolkový život jest velmi čilý, máť R. na 30 spolků. Právě provádí se regulace Rakovnického potoka nákladem 90.000 K, za subvence státní a zemské nákladem obce; dále má R. útulné sady.

Dějiny. Určitější historické zprávy o R-íce máme teprve ze XIII. stol. Václav II. povýšil R. na město a páni při správě městské byli podřízeni hradní správě křivoklátské. Jan Lucemburský nařídil, aby žádný piv ječných ani pšeničných okolo R-a nevařil, ale od Rakovnických kupoval. Ke stavbě chrámu po jeho vyhoření r. 1349 dostalo se od Karla IV. Rakovnickým podpory. Také král Václav IV. podporoval stavbu chrámu; chrám tento r. 1422 vyhořel po druhé. Učení Husovo zde záhy nalezlo úrodnou půdu. Král Sigmund dal r. 1423 Alši Holickému v zástavu Křivoklát a ten vládl s Rakovnickými jako s poddanými, ti však vycházeli s ním dobře. V této době rozvilo se zase město a zvedalo zvolna z rozvalin, také s opevňováním a stavbou chrámu započato. R. 1436 Sigmund postoupil obci luka nad rybníkem Hvozd, později Bartoň zvaným, a vyhověl potom i žádosti za trh, tak že r. 1440 pořízeny krámy, na něž vlastníci domů přispívali po groši, chalupníci po 12 hal. Ve zmatcích náboženských i politických po smrti krále Sigmunda město kvapně opevňováno; též r. 1447 nebo 1449 vyhořel R. znovu z veliké části a není zpráv o osudech města z těch let. Přes všecky kruté rány válečné a živelní zotavovalo se město za energické a moudré vlády Aleše Holického ze Šternberka (hejtman rakovnický od r. 1440) a posilováno přílivem bohatého zemanstva z okolí, kvetlo tak svými živnostmi i obchody, ač veliké berně často je tiskly. R. 1453 R. připojen opět ke koruně. Majestátem krále Ladislava ze 7. čna 1454 obnoveno mu právo míle, t. j. zákaz zřizovati pivovary v okolí R-a, právo Starého města Prahy, libovolně říditi statky svými při životě a smrti, voliti vlastního soudce, poprava nad menšími zločinci. Mimo tuto samosprávu král Ladislav jiným listem povolil jim konati čtvrtou neděli po Veliké noci osmidenní trh se vším příslušenstvím a užitky. Za kralování Ladislavova a Jiříkova vzmáhal se zase blahobyt místa. Když po 15 letech pokojných mnozí páni od krále odpadli, zůstali mu Rakovničtí věrni a nejednou i penězi mu pomáhali. Když pak proti nepříteli Matiáši, králi uherskému, značnou moc brannou vypravili, obdrželi nedlouho před smrtí Poděbradovou majestát již králem Vladislavem II. podepsaný, jímž R. dostal se do řady míst královských. R. 1473 král Vladislav II. povolil místu šestnáctidenní trh při sv. Bartoloměji a vybírání cla z koní a vozů ve branách, vyjma lid ze zboží křivoklátského. R. 1482 Rakovničtí dostali právo užívati městského znaku: červeného raka s klepety obrácenými vzhůru na bílém štítku a nad ním zlatá koruna královská mezi dvěma stejnými věžemi s otevřenou branou závěšeného šraňku, vše na štítě lazurovém. V té době Rakovničtí nádherně vyzdobili si chrám, postavili novou radnici, faru, zřizovali silnice, zakládali rybníky, kupovali mlýny a r. 1501 potvrzen jím postup cla ze soli, které od Albrechta z Kolovrat za 300 kop gr. vykoupili na věčné časy, a povoleno jim konečně pečetiti voskem červeným. K. 1515 dostali právo souditi násilí, žhářství, vraždu a pod. a výtěžky z pokut aby připadly k dobru města; k tomu král přidal skálu v Hlavačově k potřebě města veřejné a soukromé. Král Ferdinand po jiných zástavách postoupil Křivoklát Albrechtu Šlikovi hraběti z Pozaunu na Kadani za 4000 kop. Ten popíral radě městské všecko právo a svobody a chtěl je sám sázeti; bránili se a r. 1538 poukázán Šlik, že město při právech svých starodávných se zůstavuje a vyslán prokurátor Petr Venclik z Vrchovišť, který Rakovnickým úřad jménem královým obnovil. Za věrné služby králi Ferdinandovi prokazované povoleno Rakovnickým r. 1549, aby směli piva svá do měst Pražských voziti, a posudné mělo od nich býti vybíráno jenom podle sněmovního usnesení. Tím stalo se, že pivo rakovnické stalo se hledaným a Rakovničtí věnovali živnosti sladovnické tím více píle i nákladu; koupili mlýn Danielovský za 2200 kop, v němž pro celou obec se mlely jen slady. R. 1560 Ferdinand dal připsati Křivoklát ve správu Ladislavu ze Šternberka, který Rakovnickým zase všechna práva upíral. R. 1568 obec koupila za 930 kop gr. míš. dvorec Kokrdov od Jana Slacha ml. ze Hřivic. R. 1587 císař Rudolf II. podepsal majestát, jimž R. připojen k městům královským, kteréž třetího stavu svobodného užívají, a potvrdil všecka práva městu předky jeho udělená; rok potom majestát vepsán v zemské desky. Pod rozšafnou správou pánů, z nichž vynikali zejména Jan Cvrček z Gryllova, Jan a Václav Písečtí z Třebska, Jan a Augustin Malinovští z Hlavačova a jiní, R. se povznášel a rozmnožoval majetek i důchody. R. 1597 obec zakoupila od pana Oldřicha Desideria Pruskovského z Pruskova statek manský Všetaty s tvrzí i vsí a ostatním příslušenstvím. Veliké výdaje na vojny turecké ochudily město tak, že bylo nuceno r. 1607 prodati zase statek všetatský Jaroslavu Újezdeckému z Červ. Ujezdce za 9500 kop míš., za to zvýšen příjem obce povolením nových 4 trhů na dobytek. R. 1613 koupili Rakovničtí Senomaty za 24.500 kop. míš., poněvadž jejich držitel jim odváděl vodu, potřebnou k jejich mlýnům. Před bitvou na Bílé Hoře 30. říj. 1620 strhla se bitva mezi vojskem stavovským, které v opevněném městě se hájilo, a vojskem císařským na vítězném pochodě z Rakous sem přitrhnuvším, v níž s obou stran mnoho lidu padlo. Po bitvě Bělohorské na radu Pražanů Rakovničtí poddali se císaři Ferdinandu II. Nastaly zlé doby, těžce neslo město veliké požadavky vládní i protivenstva všechna, nejtíže však příchod jesuity Jana Ctibora Kotvy, který z nařízení císařského vyslán, aby je vrátil do lůna církve katolické. Rakovničtí se bránili až do 31. května 1628. Přece však 15 rodin raději se vystěhovalo. Po urovnání poměrů Rakovničtí žádali císaře Ferdinanda II. za potvrzení privilegií městských, ten žádosti vyhověl a znova jim všecky výsady a svobod v potvrdil a zrušil všecky dluhy. R. 1631 vtrhli Sašové do Čech a 12. list. do R-a. Zmocnili se Křivoklátu, jejž obsadili. Císařský vůdce Holk vzal jim však záhy Křivoklát a maje v podezření Rakovnické, že Sasům byli na ruku, dal vypleniti město, tak že mělo z toho škodu 50.000 kop. Od té doby R. trpěl častými vpády a průchody vojsk císařských i jiných, stíhán byl krutými berněmi, pronásledován věřiteli. Nejtěžší ze vpádů vojenských byl vpád Švédů r. 1639. Stav R-a po válce 30leté byl velmi pokleslý a město velmi zadluženo. R. 1680 zachvátil město mor a byl dán na ně interdikt. R. 1714 při novém rozdělení Čech připojen ke kraji rakovnickému též kraj slánský. Císařovna Marie Terezie potvrdila Rakovnickým 16. ún. 1748 znova jejich nadání od Jana Lucemburského počínaje až do Ferdinanda II. Ve válkách o trůn za Marie Terezie R. byl zase často navštěvován vojsky císařskými i jinými. R. 1755 poslána do R-a missie, již vedl pověstný palič knih P. Ant. Koniáš. R. 1786 přestalo vaření piva po sousedech, zřízena společnost pravovárečníků a prohlášena volnost kupovati piva odkudkoli. Germanisace josefínská zachvacovala úřady, školy i veřejný život. Až do r. 1850 R. měl titul krajského města, ve skutečnosti jim však nebyl. Na počátku XIX. věku R. byl chudý a zanedbaný, stav jeho zhoršily ještě války Napoleonské. Časté průchody vojsk, veliké daně na statcích i krvi, epidemie a konečně státní úpadek byly příčinou ochuzení a zadlužení města. Jen pomalu, pronajetím pozemků velkostatku rakovnického obci náležejícího, zvýšením tržních poplatků a jinak přibývalo příjmů městu, tak že mohla býti obnovena stará dlažba a vydlážděny některé ulice nové, zřizovány kommunikace, zasypány příkopy kolem kostela, zbořeny hradby i zasypány hradební příkopy, opraven kostel u sv. Trojice a radnice, v pohnutém roce 1848 na žádost Pražanů, kteří sem schválního posla vypravili, místní garda vytrhla Praze na pomoc, nedostala se však tam, neboť v Hostivicích, kam až zbytek voje, pokud se dříve nerozběhl, došel, zvěděla. Že Windischgrätz mimo jiné obsadil i silnici od R-a, a vrátila se. Od r. 1848 vedlo správu obce první zastupitelstvo samosprávné prozatímně do r. 1850, kdy zvoleno nové definitivní zastupitelstvo obecní, s prvním starostou voleným v čele. R. 1871 R. spojen s Prahou stavbou křídla Buštěhradské dráhy do Lužné. Tři léta před tím za spolupůsobení obce znovuzřízen a rozšířen měšťanský pivovar, r. 1870 postaven akciový cukrovar, který později přešel koupí na firmu Čermák a spol. a r. 1897 vyhořel a zanikl; po zhoubné povodni r. 1872 jež na 300.000 zl. škody způsobila, regulován potok Rakovnický. Z vynikajících rodákův a občanů rakovnických uvádíme: Jana Grylla z Gryllova, Matiáše Grylla z Gryllova, Davida Crinita, Sixta z Ottersdorfu, Jiřího Ostracia, Tomáše z Javořice, Pelarga Mikuláše, Šimona Žlutického, v 2. pol. XVI. stol. v R-íce rozeného proslulého městského písaře a později i primátora, Jiřího Sušila, mistra a spisovatele, professora university (r. 1582 v Žatci zemřelého), Faberia Martina, Jana Ignáce Libertina, Matěje Dobromíra Štemberu, Jana Pavla Martinovského, dra Aloise Pravoslava Trojana. Lochman.