Radioaktivita. Zjev r-ty, t. j. vysílání různých paprsků, charakterisovaných definovanými fysikálními i chemickými vlastnostmi a účinky, u četných látek, jest objevem teprve poslední doby. Řada prvků, které r-tou
se vyznačují, dosud neustále se mění. Nejvydatnějším pramenem látek radioaktivních jest smolná ruda dolů Jáchymovských. Ku pochopení celé této stati nejvýhodněji jest sledovati postupný vývoj výzkumů v tomto oboru. Velkolepý objev Röntgenových Xpaprsků byl podnětem badání, zdali neexistují paprsky tyto ještě při jiných světelných zjevech. Nejprve studovány látky fosforeskující. Po pokusech Nievenglovského, Troosta o fosforescenci sirníku vápenatého a sirníku zinečnatého zabýval se H. Becquerel fosforescencí solí uranových. Brzy seznal, že soli tyto vyzařují zvláštní druh paprskování — radiace —, které s fosforescencí absolutně nesouvisí. On prvý podrobněji popsal charakteristické vlastnosti této radiace, jmenovitě prostupnost její různými hmotami, účinek její na fotografickou plotnu a její schopnost činiti vzduch vodivým. Paní Sklodovská-Curie shledala, že dva minerály uranové smolinec a chalkolyth jsou mnohem aktivnější nežli uran sám. Podrobnou analysou smolince, při níž veškeré chemické processy p. i pí. Curie sledovali kontrolou aktivity oddělených produktů při každé operaci, nalezli, že aktivita hromadí se u vismutu a v daleko větší míře u barya. Frakcionovanou sublimací směsi sirníků obdrželi praeparát, jehož aktivita byla 400kráte větší nežli aktivita uranu, i nazvali prvek v něm podezřívaný polonium. W. Marckwald vyloučil z jáchymovského smolince silně a trvale aktivní element, jenž vlastnostmi blíží se telluru, i jest nazván radiotellur. Vděčnějších resultátů získala pí. Curie při hledání podkladu r-ty u barya ze smolince, odkudž isolovaná aktivní látka nazvána radium (Rd = 225).[red 1] Ve spektru vystupuji zřetelně jmenovitě čáry: Λ = 3649.6, Λ = 3814.7, Λ = 4341.8, Λ = 4683.2. A. Debierne pátral dále ve smolinci, zdali neobsahuje ještě jiné součástky paprskující, odstraniv úplně polonium a radium skutečně obdržel novou silně aktivní látku (100.000kráte aktivnější uranu), kterou nazval aktinium. Sprvu soudil, že látka tato vlastnostmi připomíná titan, později seznal, že spíše blíží se thoriu. Nevyjasněna jest r. olova. R. thoria dle údajů E. Rutherforda a F. Soddyho jest projev processu velmi komplikovaného, v němž doufá E. Rutherford býti na stopě nejméně dvěma novým látkám a emanaci, o které soudí, že nejspíše patří do skupiny plynů argonových. Crookesovo UrX, F. Giesela radiolanthan, Ch. Baskervillovo carolinium a jiných badatelů v tomto oboru uveřejněné nové radioaktivní látky postrádají dosud přesvědčivých dokladů. Objev radioaktivní látky ve vzduchu učinili J. Elster a H. Geitel tím, že ji shromáždili na měděném na 10.000 volt negativně nabitém drátu. Různými způsoby k témuž objevu dospěli A. Stella a Strutt. Poslední dokonce tvrdí, že radioaktivní látky jsou daleko rozšířenější, nežli předpokládáme. Z vlastností radioaktivních látek jest na prvém místě uvésti schopnost jejich činiti vzduch vodivým; na základ vlastnosti této měří se jejich účinnost a četné důležité dedukce a hypothesy stavěny jsou na této basi. Jak přímo obdivuhodná tato schopnost jest, dokazují J. Elster a H. Geitel, kteří pozorovali, že při vypaření stopy polonia vzduch v celém ústavu jevil po několik týdnů abnormální vodivost. Fotochemickými účinky radioaktivních látek bylo objeveno prostupování paprsků jejich různými hmotami. H. Becquerel dokázal, že většina fosforeskujících látek, je-li vydána záření radioaktivnímu, svítí. F. Giesel pozoroval, že i voda a jmenovitě petrolej radiací silně světélkuje. Různé soli barví se paprsky radia odstíny týchž barev, které obdržel Goldstein při účinku kathodových paprsků. Radiací chlorofyll úplně se rozrušuje, klíčivost semen se ničí. Na kůži delším působením radiace vznikají silná zanícení a citlivé rány. Indukce, t. j. schopnost činiti jiné látky aktivními, jest též jedna z nejdůležitějších vlastností radioaktivních látek. Curie tvrdí, že v laboratoriu, kde pracují s aktivními látkami, není předmětu, který by nebyl indukcí aktivním. Indukovanou aktivitu lze stopovati i u látek tekutých. Rovněž při srážení různých látek rozmanitými činidly z roztoků, v nichž nacházejí se aktivní sloučeniny, vznikají ssedliny, které jsou aktivní indukcí. R. indukovaná jest shodná s primárním paprskováním, liší se jen tím, že jest pouze dočasná. K objasnění radiace vedlo studium paprsků jejich v poli magnetickém, při čemž seznáno, že paprsky vysílané aktivními látkami nejsou homogenní. Sestávají z paprsků v magnetickém poli se odchylujících — βradiace —, které s kathodovými paprsky jsou srovnatelné, a z paprsků v magnetickém poli neodchylných — αradiace —, které na Röntgenovy paprsky upomínají a vzbuzují u kovů sekundární zjevy obdobné Sagnakovu záření. Prvé vyznačují se tím, že četnými látkami téměř beze změny prostupují, kdežto druhé velmi snadno se absorbují. K paprskování druží se ještě emanace, t. j. unikání z látek radioaktivních něčeho osud nedefinovaného, avšak fysickými i chemickými znaky zjevného. Rozdíly temperatur, při kterých kondensovaná emanace začíná opět prchati, na př. u radia — 130°, u thoria — 135°, poukazují, že unikající partie budou podstaty různé. Jelikož u radia aktivita jeví se nejpraegnantnějším způsobem, vypočetl H. Becquerel přibližně k orientaci jeho energii paprskování a udává, že 1 g nejúčinnějšího radia za rok vysílá 3200 cal. Bodländer nalezl, že bromid radia vyvíjí z vody plyn, jenž sestává ze 78% vodíku a 17% kyslíku. Jest tedy v tomto případě radium bromid záhadným zdrojem energie, která pro 0.05 g RdBr2[red 2] obnáší denně 1.8 watt-sekund = 0.43 cal = 18.000 gcm jednic. P. Curie a A. Laborde tvrdí, že soli radia přímo vyvíjejí teplo a vypočetli, že 1 g soli radia za hodinu vyzařuje asi 100 cal. Dle postupu výzkumův o radioaktivních látkách mění se též neustále hypothesy, kterými zjevy tyto mají býti objasněny. V poslední době pozoruhodnější jsou snahy vysvětlovati βradiaci a emanaci theorií elektronů, kteroužto též podstata kathodových paprsků se objasňuje. Dle E. Rutherforda jest r. zjev intraatomistický, který zároveň provázen jest chemickou změnou, při které nové druhy látek vznikají. Zjevy tyto asi sahají za mez známých nám atomových sil a jsou výsledkem změn částeček, které daleko pod atomy stojí. Dosavadní zkušenosti ukazují, že rychlost těchto reakcí není závislá na zevnějších podmínkách. Změny tyto provázeny jsou uvolněním potenciální energie, která mění se v kinetickou a tato ve tvaru radiace do okolí odchází.
B. Kužma
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Radioaktivita