Ottův slovník naučný/Prostějov

Ottův slovník naučný
z Prostého	Prostějov	Prostějovičky

Údaje o textu
Titulek:	Prostějov
Autor:	František Koželuha
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 783–786. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Prostějov
Související články ve Wikipedii: Prostějov (Žumberk)

Prostějov: 1) P., ves v Čechách, hejtm. Chrudim, okr. a pš. Nasevrky, fara Žumberk, 11 d., 77 ob. č. (1890).

2) P. (Prossnitz), město na Moravě, leží v úrodné krajině na Hané, má 26.309 obyv., skládá se z obce křesťanské a židovské. Obec křesťanská, jež skládá se z vnitřního města, čtyř předměstí a 11 náměstí, má v 1503 domech 24.897 obyv., z nichž jest 23.933 národnosti čes. a 964 něm. V židovské obci je ve 106 domech 1412 obyv., pak 2 synagogy (nová projektována), chorobinec a nemocnice, 4tř. škola. — Židé byli v P-ě usazeni nepochybně již v XIV. stol., což lze vyvoditi z toho, že škola se tu připomíná již r. 1540 jako dávno stávající. Má se za to, že přibyli, když vyhostila židy Olomouc. Až do r. 1870 bylo vnitřní město obehnáno pevnými hradbami a mělo čtyři brány; na místě hradeb a příkopu vroubeno jest město stromořadím lipovým, uvnitř pak jsou 3 veliká obdélná náměstí, Žerotínovo, Františka Josefa a Perštýnské. Vnitřní město nedoznalo žádné důležitější změny, za to, co obyvatelstva přibývá, nápadně rozšiřují se předměstí. R. 1669 měl P. 255 d., r. 1788 počítalo se v 600 d. 5679 obyv., r. 1825 katol. 6967 a židů 1547. Mezi budovami vyniká svým zevnějškem zámek, jejž pokládati dlužno za nejstarší budovu v městě; byl to původně zámek lovecký. Je stavěn ve čtverhranu z velmi pevného kamenného zdiva o jednom poschodí. Kamenná brána je zdobena allegoriemi a v nádvoří jsou ve stěnách erby kravařsko-pernšteinské. Za invase Švédů r. 1643 zámek utrpěl na své podobě, ježto 4 věže jeho shořely. Dnes, co je zámek majetkem záložny a zastavárny, je značným jejím nákladem vně i uvnitř opraven; zvenčí jest viděti na zdech krásné sgraffity s podobiznami některých osob historických, držitelů zámku s případnými nápisy a uvnitř jsou moderně zařízené byty. Ve zdi na straně vých. záložna dala zasaditi pamětní mramorovou desku svému dlouholetému zasloužilému starostovi Karlu Vojáčkovi, po němž pojmenováno též nové upravené náměstí. Far. chrám Povýšení sv. Kříže byl vystavěn na témže místě, kde stál starší t. jm. od utrakvistů r. 1522 ve slohu gotickém, nynější podobu má po vyhoření r. 1697. Nad hlavním oltářem jest zázračný kříž pod baldachynem spočívajícím na pěti sloupech mramorových. V lodi jest galerie po obou stranách, pod níž jsou boční oltáře. Z původní stavby zachovalo se po požáru pouze gotické presbyterium. U vchodu do chrámu na západní straně postaven ve zdi epitaf paní Johanky z Kravař († 1495). Těsně k hl. chrámu přiléhá chrám čili kaple Nejsvět. Trojice, kteráz sloužila kdysi kněžím řeholním za domáci kapli, když tu Petr z Kravař r. 1391 založil klášter augustiniánský Navštívení P. Marie. Při této kapli dlužno hledati rodinnou hrobku pánů z Kravař, v níž jsou také uloženy drahé pozůstatky slavného reka z husitských válek pana Jindřicha z Plumlova, kterýž padl r. 1420 pod Vyšehradem u Prahy. Rovněž z kláštera, jenž v dobách husitských zašel, jsou tu jen nepatrné zbytky v chodbě křížové. Filiální chrám sv. Petra v okovech, na předměstí Brněnském, pochází asi ze XIV. stol. Hlavní oltář vrouben jest znamenitou dřevořezbou představující Večeři Páně. Při chrámě bývali kdys utrakvističtí faráři; stará fara připomíná se ještě r. 1609. Chrám tento, jenž byl r. 1728 přestavěn, má 5 bočních oltářů a 2 epitafy, také v hrobce pod kostelem pochováno mnoho kněží bratrských. Kolem chrámu rozkládá se městský hřbitov, na němž již se nepochovává. Vedle chrámu sv. Petra je hřbitovní kaple sv. Lazara s náhrobkem p. Oldřicha Valkouna z Adlaru, bývalého úředníka pernšteinského († 1581). Chrám sv. Jana Nep. s klášterem a nemocnicí milosrdných bratří od r. 1739. Klášter založila Marie Anna kněžna z Liechtenšteina. Na předměstí Brněnském v Žešovské ulici, při býv. klášteře kapucínském, byl od r. 1755 až do zrušení jeho r. 1784 Chrám sv. Barbory. Město dalo k tomu podnět, aby při tomto chrámě zřízena byla druhá duchovní správa, k čemuž přispěti se má milodary různých dobrodinců. Nyní se již chrám upravuje a věž se dostavuje, chrám má býti zasvěcen sv. Cyrillu a Methoději. Dále jest tu kaple sv. Floriana v Hliníkách a kaple sv. Anny na předměstí Anenském. Na náměstí Františka Josefa jsou památné budovy: býv. magistrát, kde je nyni okr. soud (nová soudní budova se staví v třídě Havlíčkově). Budova magistrátní postavena r. 1520, má vzácné průčelí a starožitné schodiště, její krásný renaiss. portál zřízen za Jana z Pernšteina r. 1538. Na protější straně jest dům Pernšteinský, zv. dům Zhanělův, taktéž se vzácným portálem, jenž sdělán byl za Vrat. z Pernšteina r. 1571. Uprostřed náměstí vypíná se kamenná socha P. Marie z r. 1714, od níž nedaleko ještě koncem XVII. stol. stával pranýř. Na Žerotínově náměstí jest okr. hejtmanství a Měšťanská beseda. Radnice, jež stojí naproti nové poštovní budově za býv. vodní branou, nemůže vyhověti v dosavadních rozměrech svému účelu, za kteroužto příčinou nahrazena býti má novým projektem na náměstí Františka Josefa. — Úřady v P-ě jsou: okr. hejtmanství, okr. soud, hl. berní úřad, vrchní berní inspektorát, dvojí aerární pošta, nádraží Sev. dráhy cís. Ferdinanda a Morav. západní, telegraf, telefon, cejchovní úřad, finanční stráž, katastr. evidenční úřad, sídlo silničního výboru a jedné divise zeměbraneckého pluku hulánského č. 4. — Ústavy vzdělávací: státní vyšší gymnasium, dvě zemské vyšší reálné školy, čes. a něm, zemská zimní hospod. škola, st. odb. tkalcovská škola, městská vyšší obchodní akademie s internátem a školou pokrač. chlap. 3tř. a pokrač. školou dívcí 1tř., tři české školy obecné pro chlapce 6tř. a dvě 5tř., měšťanská škola chlap., česká obecná škola dívčí s měšťanskou spojená, dvě samostatné obecné školy dívčí o 5 tř., dvě něm. školy obecné chlap. o 6 tř. a 2 tř., něm. obecná škola dívčí s měšťanskou spojená, něm. obec. škola dívčí 2tř., obec. mateřská škola čes. o 6 odděl., něm. mateřská školka soukromá, všeobecná průmyslová škola pokrač. čes. a něm., česká odbor. pokrač. škola pro krejčí, městská pokračovací škola česká pro dívky, městská hudební a zpěvní škola, večerní kurs pro dělnice a služky, veřejná knihovna městská a čítárna lidová; vychází tu 6 místních časopisů čes. a 1 něm. Humanitní ústavy: veřejná lidová kuchyně a odborný spolek jubilejní jednoty lidumilů na Moravě. O zdravotnictví pečuje v P-ě 22 lékařů, 3 lékárny, všeobecná nemocnice, chorobinec a sirotčinec, nemoc. pokladny, okresní, I. nemoc. invalidní »Jana z Boha«, »Lazara« a Cyrilla-Methoděje, dále nemocnice milosrdných bratří a mnohé podpůrné bratrské pokladny různých spolků. — Ústavy finanční: městská spořitelna, záložna a zastavárna, expositura vídeňské bankovní jednoty, něm. výpomocný úvěrní spolek. — Závody průmyslové: 3 pivovary, 4 sladovny, 3 továrny na hospod. stroje a slevárny, městská elektrárna, plynárna, několik továren na likéry a lihoviny, octárna, lihovary, kolínská továrna na cikorii, sirkárna, 2 parní mlýny a mlýn vodní, 4 kruhové cihelny, mydlárny, barvírny, bělidla, 4 knihtiskárny, továrny na obuv, koše a klobouky a konečně několik továren a konfekcionářských závodů na oděv, jehož vyváží se odsud za hranice co rok za několik millionů. Průmysl rukodělný na výrobu látek bavlněných, zejména barchanu, poklesl tu velikou měrou, jakmile zboží toto počalo se vyráběti po továrnicku. Tkalcovina dnes tu jen živoří a za nedlouho snad úplně zajde. Na místě této živnosti zařizují se tu také již továrny na plstěnou obuv a valašské papuče, koše, klobouky slaměné a zboží pletené. Vedle domácích řemesel a živností čilý jest tu obchod najmě s obilím. Prostějovské trhy týdenní i výroční bývají městu zdrojem značných přijmů; místní družstvo hospodářské stará se pilně o zprostředkování nákupu i prodeje obilí i jiných plodin. — Spolky: Podle nejnovější statistiky napočítalo se v P-ě 83 čes. a 42 něm. spolků. — Erb měst.: štít ve dvě pole rozdělený, v poli levém jsou červené brány se stříbrnými hlavami hřebů na zlatoklasé půdě; v pravém poli modrém jest půl černé orlice se zlatým zobákem a zlatými drápy.

Dějiny. P. má jméno od Prostěje, s nímžto se v diplomatáři často potkáváme. Nepochybně měl tu lovecký zámek neboli tvrz, kolem níž se usazoval lid, čímž ponenáhlu vznikala osada. Ponejprv činí se o ní zmínka na listině, vydané tuto r. 1213 králem Přemyslem I., jížto se potvrzují některá nadání klášteru tepelskému. P. nazývá se tu pořád ještě vsí, na níž měl také probošt olom. plnou dědinu; stejně markrabě Vladislav ponechává klášteru na Hradištsku u Olomouce r. 1215 důchody na vsi P-ě. Podobá se, ze vsí slul P. až do pol. XIV. stol., pokud totiž náležel zeměpánům. V 2. pol. XIV. stol. setkáváme se tu najednou s dvěma držiteli, totiž s jistým Přibíkem ze Šellenberka, jenž r. 1359 manželce své Elišce zapsal 250 hř. gr. praž. věna na jedné polovici P-a, co zatím druhou polovici drželi jeho dva vlastní bratří Čeněk a Ondřej. Boček z Kunštátu r. 1365 koupil tuto druhou polovici P-a od Čeňka a Ondřeje a Artleb z Kunštátu prodal ji r. 1374 i s tvrzí, mlýnem a dvorcem Benešovi z Kravař, držiteli Plumlova, který měl již před tím polovici P-a, již držel kdys Přibík. Beneš odevzdal potom před svou smrtí († 1375) vše toto i s Plumlovem a okolními vesnicemi svému synu Petru, jenž takto se stal samostatným pánem celého P-a, a tudíž od tohoto času přináleží také P. k panství plumlovskému. Kdy byl však P. na město povýšen, neznámo. Ale poněvadž Petr z Kravař a Plumlova P-u r. 1406 potvrzuje všechna práva městská, lze souditi z toho, že P. byl již dříve městem a to již tenkráte, když byl rozdělen, poněvadž výslovně se tu na listině mluví o starém a novém městě. Listina Petrem vydaná svědčí o tom, jakých práv a výsad nabyl P. Měšťanům bylo dovoleno bráti užitky nejen z mýta, nýbrž i ze všeho, co by koli do města bylo přiváženo, v sporných věcech, ohledně míry obilní a nápojů, nemusili již se tázati Brněnských, ale mohli použiti práva Olomouckého; mimo to zproštěni byli robot a přiřknuto jim právo svobodného nakládání s majetkem a právo dědičné. Řídě se tradicemi zbožných předků, Petr z Kravař založil r. 1391 po vzoru kláštera roudnického klášter augustiniánský pro 12 řeholníkův a 1 probošta, do kteréhož kláštera přijímáni bývali pouze přesní Čechové. Po smrti Petrově († 1411) P. připadl synu jeho Jindřichu z K. Nástupci Jindřichovi byli jeho dva synové Jiří a Václav. Tento jsa bezdětek, odkázal svému bratru Jiřímu některé hrady a panství. Jiřím vymřel starodávný rod pánů z K. po meči r. 1466. Statek Plumlov s P-em připadl po smrti Jiříkově dceři jeho Johance z K., provdané za Jana Heralta z Kunštátu. Po smrti tohoto († 1490) Johanka ustanovila za dědičku Plumlova a celého panství dceru svou Lidmilu, která se provdala za Vratislava z Pernšteina, jímž nastoupili noví držitelé P-a. Po Vratislavově smrti († 1496) stal se nástupcem bratr jeho Vilém z Pernšteina. Sídle po nějaký čas v P-ě, posílal odtud mnoho důležitých listů na různá místa osobám, s kterými býval v důvěrném přátelství. Své rozsáhlé statky rozdělil Vilém ještě za života svého dvěma svým synům Janu a Vojtěchu z Pernšteina. Jan zdědiv potom po svém bezdětném bratru Vojtěchu všechny jeho statky, tedy i Plumlov s P-em, stal se najednou zámožným, že jej zvali »Bohatým«. Po jeho smrti byl Plumlov-P. přikázán jednomu ze tří synů, totiž Vojtěchu, který všechno své zboží, jsa bezdětek, odkázal bratru svému Vratislavovi, jenž byl velikým maecenášem věd a umění. Než velikým útratám na to činěným a vůbec nádhernému žití nestačilo již na dlouho jmění jeho, proto začal prodávati panství za panstvím. Synové Vratislavovi, Jan a Maximilián, nemohli udržeti rodinného jmění následkem zadlužení a proto onen r. 1590 zastavil P. s Plumlovem knížeti Karlu z Liechtenšteina za 8000 zl., jemuž po 5 letech za doplatek celé panstvi přešlo úplně v majetek, což zem. soud v Brně r. 1599 potvrdil. A od tohoto roku jsou členové knížecí rodiny Liechtenšteinské držiteli P-a, užívajíce s městem zároveň práva kollaturního. Kravařové a Pernšteinové pozdvihli P. a dopomohli mu k nemalému blahobytu tím asi, že mu propůjčovali mnohé výsady a chránili řemesel a živností cechovními privileji. Také od zeměpánů P. byl obmyšlen několika výsadami, najmě těmi, že město obdrželo výroční trhy a dodatečně potvrzení všech privilejí. Král Matiáš udělil však městu r. 1486 i to právo, aby všechny listiny pod obecní pečetí vycházející zeleným voskem přikrývati se mohly. Ale při všech těchto vymoženostech, jimiž umožňován byl rozvoj a blahobyt města, zakoušeti bylo P-u mnohých nepříjemností a to zvláště za nepokojných dnů válečných. Válka 30letá doléhala krutě na P., zejména když přitáhli do okolí r. 1642 Švédové. A sotva že město se vzpamatovalo, přišli Prusové, kteří kraj po 7 let hubili. A takovýchto svízelů válečných neušetřeno město ani za doby, kdy Francouzi a Rusové r. 1805 vtáhli do P-a. Město bylo nuceno pečovati o potřeby armádního sboru franc., o čemž je zachováno mnoho listin. Také válka r. 1866 vyžádala si zde svých obětí. — Co se týče samosprávy, P. míval až do r. 1850 svůj magistrát, při němž se úřadovalo, vyjma nejstarší dobu, kdy správa byla latinská, do polovice století XVIII. výhradně česky, od této doby až do r. 1892 uhostil se v obecních úřadech jazyk německý, který však dnes za nového českého zastupitelstva úplně je vytlačen. Utěšený rozvoj P-a, vzrůstání českých závodů, přibývání českých škol a humanitních ústavů je patrně známkou zdravých poměrů národnostních. — V ohledu náboženském P. stal se dosti památným. Tak na př. učení husitské hned po svém vzplanutí nalezlo volného přístupu mezi obyvatelstvem P-a, poněvadž pánové z Kravař, Václav a Jiří, stali se horlivými ochránci jeho. Stav věci se nezměnil, ani když Pernšteinové nastoupili zde vládu. Patrný toho důkaz máme na Vilému z Pernšteina, jenž, ač katolík, dovolil zvláštním listem r. 1510 Prostějovským, aby si bez překážky volili kněze, kteří by jim podávali tělo a krev Páně pod obojí způsobou. I syn Vilémův Jan, jak známo, velmi stranil novotářům a za to zjevně pronásledoval katolíky; kdežto Vojtěch z Pernšteina nejen že nepřál katolíkům, nýbrž nenáviděl i stranu podobojí i Bratří. Založiti zvláštní náboženskou sektu po způsobě evangelíků, v níž děkan prostějovský měl býti hlavou, překaženo bylo jeho předčasnou smrtí († 1561). Vedle Jednoty bratrské byli v P-ě také novokřtěnci. Bratří byli tu však hned po založení v hojném počtě a r. 1499 měli pohromadě v P-ě úzkou radu a r. 1502 již svůj vlastní sbor, kde je nyní farský dvůr. Bratrská škola prostějovská a seminář pro kněze bratrské lákaly často do P-a mnoho vědychtivých jinochů, mezi nimiž vzpomíná se Jan z Žerotína a sám Blahoslav, přední člen Jednoty. Také veřejné sanatorium bratrské, jež řídil někdy známý lékař a humanista Jan Nigr, těšilo se věhlasu nemalému mezi Bratřími. Synody jejich, jež konaly se v P-ě v l. 1535, 1549, 1553, 1555, ukazují také na mohutnost Jednoty v tomto městě. Avšak Bratří pilni byli vedle toho v šíření osvěty také knihtiskem, k čemuž hodil se jim P. znamenitě, poněvadž tu byly domovem mnohé šlechtické rodiny, ponejvíce přívrženci jejich strany. V jejich tiskarnách vytištěna byla mnohá vzácná díla, jichž napočteno 77 kusů. Rodák prostějovský, Kašpar Aorgus (Mecíř), měl zde již r. 1527 soukromou knihtiskárnu, u něhož vytištěna byla první česká kniha na Moravě. Pak se tu připomínají knihtiskaři Jan Olivetský, Jan Günther, Alexandr Plzeňský, Václav Kompositor a ještě r. 1602 jakýs Jan, impressor. Tisky z prostějovských knihtiskáren doby této jsou dnes velikou vzácností ve světě obchodním a literárním. Všechny zde vyjmenované náboženské sekty udržely se v P-ě až do památného r. 1620, ačkoliv biskup Stanislav Pavlovský s dovolením Vratislava z Pernšteina horlivě usiloval missiemi o to, aby zde usazováni byli opět faráři katoličtí. Záměru tomuto vzpíralo se měšťanstvo mocně a bránilo se potud, až konečně na stálé doléhání Karla z Liechtenšteina a jeho choti Anny veškeren odpor byl zlomen a všichni akatolíci v P-ě, až snad na ty, kteří se raději vystěhovali neb vyprodali, k víře staré se přihlásili. R. 1631 již veškeré obyvatelstvo v P-ě bylo opětně katolické. — V P-ě se narodili: Jan Filipec, biskup († 1509), Jan Klenovský, přední člen Jednoty bratrské († 1498), Matěj Rejsek, proslulý stavitel († okolo r. 1505), Ondřej Štefán, biskup v Jednotě a jeden z překladatelů bible kralické († 1571) — Literatura. O P-ě vydány doposud spisy: Faktor, Popis okres. hejtm. Prostějovského; Koželuha, Jan Filipec, biskup Velko-Varadínský a správce biskupství olom.; t., Paměti o školách prostějov. od počátku až po bitvu bělohorskou; t., Knihtiskařství v P-ě v XVI. a XVII. stol.; t., Paměti o věcech náboženských v P-ě od nejstarší doby až do r. 1620, rozvržené na 5 částí, I. dějiny a zánik kanonie augustinianské, II. církevní správa, III. špitál městský, IV. Vojtěch z Pernšteina zakládá novou církev, V. jednota bratrská; t, Jan Al. Hanke z Hankenšteina, obránce jazyka českého. Kha.