Ottův slovník naučný/Privilegium

Ottův slovník naučný
Privigye	Privilegium	Přivislanský kraj

Údaje o textu
Titulek:	Privilegium
Autor:	Josef Vančura, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 719–720. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Privilegium

Privilegium značí výsadu ze všeobecných ustanovení právních ve prospěch buď jisté třídy osob, věcí, poměrů (p. ve smysle širším), anebo ve prospěch individuální osoby, věci, poměru (p. ve smysle užším). Podle toho dělíme p. na p. personae, rei a causae. Slovo samo odvozeno jest od slova privus, jež mělo původně význam týž jako singuli. P-ia mohou míti nejrozmanitější obsah, a to nejen jako výsady z oboru práva soukromého (na př. p-ia vojínů v právě dědickém, fisku v právě majetkovém), ale i z oboru práva veřejného (na př. osvobození od daní, privilegované živnosti); obsahem p-ií může býti též, že v určitém případě upustiti jest z důvodů aequity od přísného provedení důsledků jisté právní normy (na př. prominutí zákonné překážky manželství), v kterémž případe zoveme p. dispensí. P-ia mohou se zakládati buď na zvláštním zákone ad hoc vydaném (lex specialis), aneb i na úkonu administrativním, pokud jest to ústavním zřízením připuštěno (na př. venia aetatis, udělení příročí dlužníkovi). J.V.

P. fori, výsada osobní v právu kanonickém, viz Immunita, str. 536b a Čechy, str. 472a.

P. immunitatis, tolik jako immunita (v. t.), osvobození od jistých povinností a břemen, mezi jiným na př. i od vojenské povinnosti atd. (Srv. Branná povinnost.)