Ottův slovník naučný/Presto
| Ottův slovník naučný | ||
| Prestige | Presto | Prestol |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Presto |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 652. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Presto, ital., označení hudebního tempa, značící rychle. P. je pátým a posledním stupněm v řadě hlavních označení hudebního tempa: Largo, Adagio, Andante, Allegro a P. P. sesiluje se ještě příslovci: p. assai, rychleji, a molto p., velmi rychle, a posléze prestissimo, co možná nejrychleji. Výrazu p. ve smysle tuto uvedeném užil nejprve kontrapunktista Enno ok. r. 1650. Někdy p., tak jako adagio a andante, vyznačuje celou skladbu hudební (na př. P. od Mendelssohna Bartholdyho).