Ottův slovník naučný/Prešpurk

Ottův slovník naučný
Přešovice	Prešpurk	Přeštěnice

Údaje o textu
Titulek:	Prešpurk
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 653–654. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Bratislava

Prešpurk, Břetislav (slov. Prešpork nebo Požúň, lat. Posonium, něm. Pressburg, maď. Pozsony), jedno z nejpřednějších měst uherských, býv. král. svobod. město v Uhrách na lev. bř. Dunaje, důležitá křižovatka želez. tratí Vídeň–Budapešt, Skalice–P., Žilina–P. a P.–Most n. L., má paroplavební stanici a 52.411 ob., z nichž je 8707 Slováků, 10.433 Maďarův a 31.404 Němců (1890). Město jest malebně položeno na úpatí výběžků hustě zalesněných Malých Karpat a má mírné podnebí; skládá se zvláštního města a několika předměstí, z nichž novověkým rozsáhlým rozvojem města přibyla zcela dvě nová předměstí, a to čtvrť tovární a villová. V P-rce je 16 veřejných náměstí, mnoho staveb památných a starobylých, z nichž první místo zaujímá kathedrála sv. Martina v got. slohu, k níž položil základy sv. Štěpán a jež dokončena r. 1090 od sv. Ladislava. Kathedrála skládá se ze tří lodí, chová pamětní desku, na níž zaznamenány všechny korunovace v P-rce vykonané, a jest od nedávna nádherně opravena, tak že ji možno čítati k předním památkám stavitelským v Rakousko-Uhersku. Chrám chová mramorovou kapli sv. Jana, olověnou sochu sv. Martina v uherském kroji na koni a několik pomníků kardinálů ostřihomských a vynikajících rodů šlechtických. Věž ozdobena jehlancem s bohatě zlacenou korunou. V kathedrále této králové uherští bývali korunováni. Další památnou budovou je radnice, jejíž nejstarší čásť pochází z r. 1288, kostel františkánský z r. 1272, v němž králové uherští po korunovaci pasovali několik šlechticů na rytíře, kostel klarisek se zajímavými got. věžemi, zimní palác arcibiskupa ostřihomského, v němž r. 1848 král Ferdinand V. prohlásil novou ústavu, v Michalské ulici sněmovna, kde do r. 1848 konány sněmy uherské, v l. 1802–48 sídlo říš. soudu, nyní je zde dvůr soudní; museum, dům župní, nové divadlo městské, před nímž Ganymedova kašna a pomník rodáka zdejšího, skladatele Jana Hummela, několik šlechtických palácův a zemský špitál. Západně od města na skále 83 m vysoké nad Dunajem vévodí zříceniny býv. král. zámku, r. 1645 vystavěného, jenž býval residencí králův uherských a v němž chovány do r. 1802 uherské klenoty říšské. Za Marie Terezie zámek obnoven, ale r. 1811 vyhořel a již neobnovován. P. má 15 katol. kostelů, 2 evang., 4 kláštery mužské, 3 ženské, 2 synagogy, jest sídlem královské tabule, soudního dvoru, obchodního a směnečného soudu, župy a úřadů župních, financ., pošt. a telegraf. ředitelství, obchodní a živnostenské komory, velitelství 5. armádního sboru a okres. velitelství honvédů. K četným ústavům vzdělávacím náleží král. akademie právnická (o 4 roč.) s knihovnou, katol. seminář a vyšší gymnasium, stát. reálka, protest. lyceum s theologickým učilištěm a bohatou knihovnou, stát. paedagogium pro učitelky, vyšší dívčí škola, obchodní akademie, škola průmyslová, tkalcovská, kadetní pro pěchotu, škola babická, spolek pro zvelebení hudby chrámové, jednota lesnická a j. Z četných humánních a dobročinných ústavů v uvádíme všeobecnou nemocnici, nemocnici milosrdných bratří a pro evang. řemeslníky a služebné, špitály zemský, alžbětinek a vojenským blázinec, ústav pro hluchoněmé a slepé a ústav vodolečitelský. Z peněžních ústavů přední místo zaujímá filiálka Rakousko-uherské banky, několik spořitelen, ústavův úvěrních a peněžních. Městem vede elektrická dráha a telefonní síť; ústřední nádraží jest asi 10 km za městem u Ratzersdorfu. Průmysl a obchod dosti čilý a vyvinutý podporován jest rozvětvenou sítí železniční a drahou vodní. Jsou zde továrny na stroje, stříbrný a zlatý drát, patrony, dynamit, bezdýmný prach a látky trhací, uměl. hnojiva a chemikálie, draslo, tabák, kůže, zboží provaznické, sukno, hedvábné stuhy, plátno, čistírna petroleje, dva pivovary, lihovary, továrna na likéry, na šampaňské víno, vodní a par. mlýny, škrobárna, soustružnictví, truhlářství, rukavičkářství, výroba pian, těstového zboží, značný obchod a vývoz vína, obilí, mouky, zeleniny, ovoce, líhu, dříví, jatečného dobytka a prasat. V rozkošném okolí rozsáhlé vinice, četné villy a výletní místa. Na pravém břehu Dunaje založen (1868) na výběžcích Malých Karpat horský park, kde je letní divadlo. V P-rce je měšťanstvo německé, obecný lid slovenský, úřady a mládež maďarská. – P. stával již za dob římských a založen podle pověsti od jakéhosi Pisona (odtud Pisonium), vojevůdce císaře Tiberia, jenž v místech těch vedl válku. Za panování císařů německých z domu saského uvádí se P. pod jménem Breciburk neb Preciburk. V srpnu r. 907 svedena zde bitva mezi Maďary a Němci, v níž tito poraženi a v níž také nejspíše zahynul kníže moravský Mojmír II. V listopadu 1491 ujednán zde mír mezi římskem králem Maximiliánem a uherským králem Vladislavem Jagellovcem. R. 1515 město stiženo velikým požárem. Když Turci opanovali vetší čásť Uher, zejm. Budín, i konán zde poprvé uherský snem říšský a zároveň přeneseny do P-a nejvyšší úřady říšské i církevní a od r. 1563 P. stal se městem korunovačním. R. 1619 zmocnil se města na nějakou dobu Gabriel Bethlen; r. 1648 město silně opevněno a r. 1785 přeložena sem z Budína akademie. Až do konce XVIII. stol. P. byl nejlidnatějším a nejobchodnějším městem uherským, avšak co cís. Josef II. přeložil (1784) nejvyšší úřady, ústřední a náměstnictví do Budína, město počalo pozbývati své důležitosti. Dne 26. pros. 1805 smluven tu po bitvě u Slavkova mír mezi Francií a Rakouskem (viz Francie, str. 594 b), r. 1809 město od Francouzů dobýváno a z části pobořeno. Při prešpurském evang. lyceu zřízena byla r. 1803 stolice učitelská pro jazyk českoslovanský a svěřena Jiřímu Palkovičovi, r. 1837 Lud. Štúrovi, jehož Maďaři sesadili (1843) a češtinu odtud na vždy vypudili. R. 1847–48 zasedal zde naposled sněm uherský, načež i korunovace konány v Budíně. R. 1850 P. postižen velikou povodní. – Srv. Dr. Fr. Sláma, Průvodce po Slovensku (Praha, 1889, str. 85, u Otty).

Prešpurská župa rozkládá se na území 4216,17 km², má 331.370 obyv., z nichž je 149.741 Slováků, 55.903 Němci, 119.899 Maďarů a 1524 Chorvatů (1890); hraničí s župami nitranskou, komárenskou, ostřihomskou, mošoňskou a Dol. Rakousy, jest až na malé výběžky Malých Karpat rovina, zavlažovaná řekami Dunajem, Moravou, Váhem a Rudovou a četnými močály. Z nerostů dobývá se zde něco zlata, břidlice, mramoru a vyskýtá se tu několik minerál. pramenů. Na plodiny zemské jest župa velice úrodná, zejména na pšenici, víno, tabák, konopě a různé ovoce, dále chová se zde hovězí, vepřový a koňský dobytek.