Ottův slovník naučný/Pray

Ottův slovník naučný
Praxitelés	Pray	Praya

Údaje o textu
Titulek:	Pray
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 586. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: György Pray (německy)

Pray György, dějep. uherský (* 1724 — † 1801). Vstoupil r. 1740 do řádu jesuitského ve Vídni a vyučoval pak na školách řádových na různých místech v Uhrách, také na Theresianeu ve Vídni, kde ve stycích s E. Fröhlichem (v. t.) vzbudila se v něm záliba pro rak. dějepis, a konečně na akademii v Budíně. Po zrušení řádu jesuitského Marie Terezie jmenovala jej král. uherským historiografem (1773). R. 1777 P. byl povolán do univ. knihovny v Pešti (jako první kustos) a r. 1790 stal se kanovníkem ve Velikém Varadíně. František I. propůjčil mu infulované opatství v Tornové. Jeho bohatá sbírka rukopisů chová se v univ. knihovně budapeštské. P. psal spisy theologické, ovšem v duchu svého řádu a obsahu nejvíce polemického, skládal také verše, hlavní však jeho činnost náleží studiu uh. dějin. Nejznamenitější jeho díla jsou: Annales veteres Hunnorum, Avarum et Hungarorum (1761—70, 6 sv., s dodatky z r. 1775), které sahají až do r. 1564, a Specimen Hierarchiae Hungariae (1776—79, 2 sv.), kde jsou vypsány dějiny biskupství uherských. Kromě toho napsal velmi veliké množství prací a menších rozprav, z nichž uvádíme: De origine Hungarorum (1768—71, 3 sv., spolu s Desericiem); Vita S. Elisabethae nec non Margaritae Virginis (1770); De S. Ladislao Hungariae rege (1774); De SS. Salamone rege et Emerico duce Hungariae (1774); Index rariorum librorum Bibliothecae Universitatis Regiae Budensis (1780—81, 2 sv.); Historia regum Hungariae (1801). Po jeho smrti již byly vydány knihy Syntagma historicum de sigillis regum et reginarum Hungariae (1805) a Epistolae procerum regni Hungariae 1490—1711 (1805—06, 3 sv.). Kromě toho mnoho prací a materiálu zůstalo v rukopise. P. objevil také nejstarší památku jazyka uherského z počátku XIII. stol. (v t. zv. Codex Pray).