Ottův slovník naučný/Pragmatický

Ottův slovník naučný
Pragmatická sankce	Pragmatický	Prags

Údaje o textu
Titulek:	Pragmatický
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 396-397. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Pragmatický v dějepisectví nazýváme směr, jemuž při vypravování dějepisných událostí nejde jen o to, co se stalo, ale také o to, jak se co stalo a z jakých příčin, při čemž tyto příčiny jsou hledány především v momentech ryze psychologických, t. j. v úmyslech a cílech lidských. P-ké dějepisectví dále chce poučovati, chce z minulosti určovati příklady, vzory a výstrahy pro přítomnost i budoucnost; pragmatismus obsahuje tu tím silný prvek subjektivní, jenž často jej svádí k moralisování a politisování. Co se týče historické formy, pragmatismus pronikl i annaly a chroniky, ale zejména se uplatnil v memoirech a v životopisech (Plutarchos). První úplný představitel historického pragmatismu je Thukydidés (jméno [řecké písmo] pochází od Polybia); vrcholu dosáhlo p-ké dějepisectví v Tacitovi a k novému rozkvětu došlo zejména v memoirové literatuře francouzské od XIII. do XVII. stol.