Ottův slovník naučný/Praescriptio

Ottův slovník naučný
Praesagium	Praescriptio	Praesenční plat

Údaje o textu
Titulek:	Praescriptio
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 392. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Praescriptio [-skripcio], lat., byla ta čásť formule římského civilního processu, kterou praetor především ostatním, na prvním místě (odtud označení prae-scr.), ukládal soudci, aby zjistil určitou okolnost dříve, než přikročí k vlastnímu řešení záležitosti sporné. Rozeznávaly se pak p-nes pro actore, jež byly přijaty do processní formule k návrhu žalobcovu, jako na př. omezení žaloby na tu čásť pohledávky, která jest již dospělou: ea res agatur, cuius rei dies fuit, a p-nes pro reo, jež byly v podstatě obranami žalovaného a lišily se od excepcí ve smysle techn. jen právě tím, že byly z předu v praetorské formuli umístěny, ne teprve jako výjimky z příkazu kondemnačního. Nejdůležitějšími p-pcemi tohoto druhu byly obrany, jimiž žalovaný namítal promlčení nároku žalobcova, temporis (longi, longissimi) p. S odstraněním processu s formulemi pozbyly p-nes úplně významu. J.V.