Ottův slovník naučný/Praelegát
Ottův slovník naučný | ||
Praelát | Praelegát | Praeliminář |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Praelegát |
Autor: | Josef Vančura |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 388. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Praelegát (praelegatum) jest odkaz, který zůstaven byl jednomu z několika dědiců. P-y dělíme na p-y ve smysle techn., byl-li odkaz dán k tíži všech spoludědiců, tedy i dědice odkazem obdařeného, a p-y anomálné, byl-li odkaz dědici poskytnut jen k tíži jiného spoludědice nebo jiné osoby zůstavitelem obmyšlené. Při p-ech ve smysle technickém jest odkazník pro čásť odpovídající jeho vlastnímu podílu dědickému zároveň obdarován i obtížen, což má v zápětí, že odkaz pro tuto čásť nebude míti pravidelných účinků, neboť nemůže téhož praelegatář obdržeti zároveň jako dědic i jako odkazník. V právě římském vzhledem k této části p-u platila řehole »heredi a semet ipso inutiliter legatur«, jíž byla vyslovena praevalence titulu dědického před titulem odkazním. Norma tato nebyla však recipována ve právech moderních, jež naproti tomu stanoví pravidlo, že pro celý p., i pro čásť odpovídající dědickému podílu praelegatářovu, platnost mají ustanovení práva odkazního (§ 648 rak. obč. zák., § 2150 nového něm. říšsk. zák. obč.). P-y anomálné neodchylovaly se již ani v právě římském od zásad, jež platily pro odkazy obyčejné. J.V.