Ottův slovník naučný/Prachatice

Ottův slovník naučný
z Prachatic	Prachatice	Pracheň

Údaje o textu
Titulek:	Prachatice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 582–583. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Prachatice
Související články ve Wikipedii: 2) Staré Prachatice

Prachatice : 1) P. starož. město v jihozáp. Čechách na úpatí Černého vrchu, má 384 d., 976 ob. č., 3123 n. (1890). Pohled na město jest úchvatný; z šedavé obruby polozřícených hradeb pnou se do výše rozeklané štíty a lomenice starožitných budov, jimž vévodí děkan. got. kostel sv. Jakuba s hvězditou klenbou. Kdy byl založen, nevíme; ale ve XIII. stol. uvádí se mezi farními a nynější gotická podoba zdá se býti dílem mistrů čes. Petra a Jana z Prachatic. Na kůru nachází se památný obraz na plátně malovaný, připomínající nám slavnou kdysi literáckou společnost prachatickou z doby Rudolfovy. Radnice, dvoupatrová budova z konce XVI. stol, vystavěna je ve slohu renaissančním, zdobena pod římsou prvního poschodí sgraffitovými obrazy, osmi to skupinami allegorickými (Trpělivost, Opatrnost, Láska, Spravedlnost, Víra, Naděje, Síla a Střídmost) s latin, a čes. nápisy; pod římsou druhého poschodí je soud Šalomounův a v přízemku spatřují se výjevy ze síně soudní. Nyní jest radnice sídlem úřadů zeměpanských. Naproti radnici je pivovar s mohutným loubím do náměstí, zdobený sgraffitovými malbami a arabeskami. Ne méně starožitnou budovou je zachovaná dosud brána, připomínající bývalé opevnění města. Mimo to zasluhuje zmínky patricijský dům z r. 1604 a r. 1902 vystavěný jednotou »Sokola« Český dům národní. P. jsou sídlem okres, hejtmanství a soudu, evidenč. geometra, pošty, telegrafu, četn. stanice, dozorčího okresu finanč. stráže; vedle děkan, kostela je zde fil. kostel sv. Petra a Pavla na hřbitově, klášter sv. Karla Bor. s kaplí Neposkvrň. Poč. P. Marie a 5tř. obec. div. školou, dále jest zde 5tř. česká škola obec. s opatrovnou, 5tř. něm. chi., stát vyš. gymn. něm., chudobinec, kasárna s 2. praporem 35. pl. pěš, spořitelna městská a obč. záložna, z průmyslových podniků dvě pily, několik mlýnů, dva pivovary, octárna, továrna na zboží prymkářské, výroba zboží pleteného a stávkového a šťávy malinové a několik trhů výroč. Blíže města na hoře »Libin« s výhlední věží poutní kaple sv. Patriarchy (t. j. sv. Filipa Ner.) a asi 1/2 hod. odtud sličné skupiny budov lázeňských u sv. Markéty, které mají dobrou pověst proti nervose, rheumatismu a pod. P. jsou pro své přírodní půvaby a svou zdravou polohu za letní doby četně navštěvovány touristy. — P. povstaly na zemské stezce řeč. Zlaté od Pasova do Čech vedoucí v době pradávné. Nejprve příslušely přímo pod panovničí moc českých knížat, před r. 1086 připadly kapitole vyšehradské v Praze. Těšíc se z mnohých znamenitých výsad, město zbohatlo obchodem nemálo. V husitských válkách zažilo nejednu zlou pohromu, zejména 12. list. r. 1420, kdy pohaněný Žižka P. zničil. Český živel potom zde převládal až do r. 1620. Město zůstalo v zástavě, do které je zapsal kr. Sigmund r. 1436. Takovými pány nad P-mi byli: Jan ze Sedlce a jeho synové, po nich od r. 1444 Oldřich z Rožmberka. Probošt vyšehradský Jan z Rabšteina dosáhl sice toho, že Rožmberk musil od r. 1469—73 P-ic se zříci, ale po Rabšteinově smrti a krátkém vladaření královských správců Mikuláše z Gutšteina a Burjana z Martic (1473—81) nabyl města a důchodů zdejších Jindřich z Rabšteina, r. 1492 syn jeho Ladislav. Potom od r. 1495 poroučel na P-cích Jan z Roupova, jehož syn Václav r. 1507 město postoupil Petru z Rožmberka. Za vladařů z rodu Vítkovců kvetl P-cům zlatý věk, že magistrát koupili mohl r. 1593 celé panství helfenburské s Bavorovem a Strunkovicemi za 40.000 kop míš. Poslední Rožmberk Petr Vok prodal město r. 1601 cís. Rudolfu II. Za válek českého povstání měšťané přidrželi se zimního krále. Buquoi proto 27. září r. 1620 pokořil měšťany, kterých prý na 500 hlav v boji padlo. R. 1621 P. pozbyly svých privilegií i s panstvím helfenburským. Město spravoval k ruce císařově od toho roku Sigmund Turnovský z Turšteina, hejtman na Krumlově; 23. pros. r. 1622 Ferdinand II. daroval s Krumlovem i P. oblíbenci svému Janu Oldř. kn. z Eggenberka. Po bezdětné smrti Jana Kristiána z Eggenberka 10. pros. r. 1710 uvázal se u vládu v městě Adam František ze Schwarzenberka. Z poddanství vytrhl P. r. 1848. V P-cích zuřily časté ohně, najmě 13. kvét. r. 1832, kdy 137 domů lehlo popelem. V P-cích se narodili: Křištan z Prachatic, známý mistr hvězdářství a lékařství († 1439), stavitel Jan z Prachatic († 1454), Jakub Menšík z Menšteina, nejposléze (1603-13) purkrabí hradu pražského, biskup americký Jan Neuman († ve Filadelfii 5. led. 1860), něm. románopisec Josef Messner. Z českých literátů působili zde: Ant. Puchmajer (1797 až 1800), Fr. Sláma (1818—25), oba jako kaplani. — Znak města (vyobr. č. 3295.): štít, v jehož červ. poli bílý, nekorunovaný, dvojocasý lev drží v pravé noze dva zlaté klíče, známem to pohraničného města. - Srv.: Sedláček, Hrady a zámky IX.; Fr. Sláma, Obraz minulosti města .-ic, upravil Frant. Šoferle (Karlín, 1891). Fr.Teplý. - Okr. soud prachatický má 299 km², 3287 d., 11.437 ob. čes., 10.736 n.; 22.230 přít. obyv., 22.109 katol., 9 ev., 109 ž., z těch 10.834 muž., 11.396 žen. (1890). - Okr. hejtmanství, k němuž náležejí okr. soudy Netolice, P., Vimperk a Volary, má 1102.17 km², 9850 d., 37.189 ob. č., 35.934 n., 2 j., ze 73.289 přít. obyv. 72.915 katol., 18 ev., 349 židů, 7 j.; z těch 35.267 muž., 38.022 žen. (1890). —

2) P. Staré, ves t, hejtm., okr.,fara a pš. Prachatice (město); 20 d., 110 ob. č., 10 n. (1890)