Pražec (angl. sleeper, franc. bille, traverse, něm. Schwelle, rus. лежень, шпала), v širokém smysle každý vodorovný trám, uložený buď na massivním zdivu nebo na sloupcích ku podpoře konstrukce. V užším smysle užívá se výrazu p. pro příčné podlohy pod kolejnicemi ve vrchní stavbě železniční. 1. P-žce dřevěné. Mívají u železnic I. řádu délku 2,5 m, tloušťku 16 cm, šířku horní nejméně 17 a dole 30 cm; u železnic řádu II. délku 2,4 m, tl. 15 cm, horní šířku 17 cm, dolní
25 cm; u drah místních dél. 2,3 m, tl. 14 cm, horní šířku 15 cm, dolní 20 cm. Vzdálenost p-žcův od sebe bývá 90 cm. Vzdálenost p-žců krajních od styků kolejnic 25 cm. Rozměry tuto uvedené platí ovšem jen pro trať průběžnou a platny jsou na rak.-uher. státních drahách. Zvláštní p-žce dlužno rozeznávati při výměnách, křižovatkách a na železných mostech železničných, jež jsou vyhraněny a mají délky podle rozlohy konstrukce. P-žce starších tratí byly ponejvíce dubové a teprve, když stal se dub u nás materiálem hledaným, sáhlo se i k p-žcům měkkým, jež se impregnují proti hnilobě chlóridem zinečnatým nebo roztokem modré skalice, kreosotem atd. Vzhledem na hnilobní process p-žců dřevěných činil se pokus, zavésti 2. p-žce železné, které dělají se tak dlouhé jako dřevěné, příční průřez však je rozmanitý. Osvědčily se ze všech nejlépe v průřezu dle Heindla , jež jsou 100 mm vysoké, nahoře 150 mm a dole 260 mm široké. Pokusy činily se na mnohých drahách, zejména u Vídně se soustavou de Serrés-Batigovou a j. v. U Buštěhradské dráhy konal se dokonce pokus se skelným p-žcem, vše to však nevedlo k žádoucímu cíli. Místo p-žců železných příčních zavedeny na různých drahách i železné p-žce podélní za použití rozličných profilů. V Německu rozšířen je systém Hilfův o průřezu (trať z Landshutu do Pilstingu v Bavořích). Profil má výšku 60 mm, dolní šířku 300 mm, horní šířku 170 mm, tloušťka želez 8 mm, délka 8,9 m. Poněkud podobný průřez má p. Hoheneggerův, jenž má mělký žlábek nahoře pro uložení kolejnicových pomůcek upevňovacích. Střední žebro schází. Mohly by tu býti uvedeny ještě různé jiné soustavy (viz tab. III., IV. až VIII. s odborným článkem v „Časopisu arch. a inženýrů“ z r. 1880, roč. XVI.). Zkušenosti dokázaly, že příčné p-žce lépe se osvědčily nežli podélné. Nelze netvrditi, že jízda po takové železné soustavě pozná se okamžitě, i když klidně sedíme ve vagoně. Zvláštní zvuk, jenž vniká p-žci méně pružnými, činí dojem nevalně příjemný. Říká se, že jízda je tvrdá. P-žce dřevěné impregnované jsou přece jen jediné pravým prostředkem podkladním. Sp.