Ottův slovník naučný/Prótagoras
Ottův slovník naučný | ||
Prótagónista | Prótagoras | Protáhlička |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Prótagoras |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 792. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Související: | Autor:Prótagorás z Abdér |
Heslo ve Wikipedii: Prótagorás z Abdér |
Prótagoras, filosof řecký z Abdéry, v letech 480–410, theoreticky vzdělaný rhétorik a grammatik, byl též znamenitým řečníkem výkonným. Cestoval po Řecku, jižní Italii a snad i po Sicilii, všude jsa s nadšením přijímán. On první přijal jméno sofisty a plat bral za výuku, hromadě bohaté honoráry. R. 443 poslán byl do Thurii s kolonisty, aby tam upravil zákonodárství. Ve filosofii pojistil si jméno, že podrobil kritice poznatkovou hodnotu smyslového poznávání, na čemž vystavěl svůj relativismus a souvislý s ním subjektivismus, který zahrnul zásadou: člověk jest měřítkem všech věci. Pojmy smyslové jsou všechny stejně pravdivy i všechny stejně nepravdivy. Neznámo jest, zašel-li ve svém fenomenalismu potud, aby byl popíral i všechen reální podklad sensací. Tento relativismus rozšířil i na éthiku, v níž jest mu zásadou utilitarismus, a ve věcech státního zřízení to za dobré uznává, co činí stát silnějším a zdatnějším. Utonul prý na cestě do Sicilie, kam se ubíral z Athén, odkudž byl vypověděn pro atheismus. Tvrdil totiž o bozích, že neví o nich, ani jsou-li, ani nejsou-li, a o věci té že vůbec se nelze dodělati vědění, jednak pro krátkost života, jednak pro její nesnadnost, a uznával nanejvýš jen regulativní prospěchy náboženské víry pro společnost. Z jeho četných spisů jednajících hlavně o éthice a rhétorice nezachovaly se než názvy.