Ottův slovník naučný/Pozdravení

Ottův slovník naučný
Pozdrav	Pozdravení	Pozdvihování

Údaje o textu
Titulek:	Pozdravení
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 365. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pozdrav

Pozdravení, projev úcty nebo přátelství, jenž se děje buď posunkem nebo slovy. V zemích, kde panuje despotismus, a u národů nevzdělaných nižší před vyšším padá tváří na zem (jako se děje posud na Východě), což v dalším stadiu pouze se naznačuje poklonou, pokleknutím neb obnažením hlavy a konečně jenom pozvednutím ruky k pokrývce hlavy (salutováním), anebo místo toho pronáší se pouhá frase (jako polské: Padam do nóg). Smekání klobouku zobecnělo v Evropě v XVI. stol. Staří Řekové pozdravovali se: χαίρε (Raduj se), Římané Ave, Salve neb Vale (Zdráv buď), Židé Šólem aléchem (Pokoj s vámi), jakož Arabové podnes říkají Salem aleikum. V zemích křesťanských zavedl papež Benedikt XIII. (1728) p. křesťanské: »Pochválen buď pán Ježíš Kristus«. — Uvádíme ještě některé způsoby p. u národů cizích: Hinduové v Bengalsku kladou pravici na čelo a uklánějí se hlavou; při pokloně hlubší položí pravici na prsa, pak na zem a posléze na čelo a jmenují se »poníženými otroky« pozdravovaného. Ceylonští poddaní vrhají se na zemi a opakují jméno a hodnosti pánovy. Podobné ponížené pozdravy mají Mongolové. Setkaji-li se dva Číňané koňmo, podřízenější sestoupí s koně a vyčká stoje, až vznešenější mine. Nižší Japanec snímá před vyšším sandály, vsouvá pravici v levý rukáv, spouští povolně ruce po kolena, odměřeně míjí zdraveného a prosebně volá: Augh, augh (nedělej mi bolesti). Habešané poklekají a líbají zemi na pozdrav. Mandingové chopí se ruky ženiny a očichají ji dvakrát. Egypťané napřáhnou ruku, položí ji na prsa a sklopí hlavu. Méně vzdělaní národové Starého světa, Kalmykové, Annamité, pak obyvatelé Nové Guinee, Tahiti, ostrovů Sandwichských, Společenských a Přátelských pozdravují se očicháváním, kladou nos na nos a trou je o sebe. O Tibeťanech vypravuje Pallas, že na sebe vyplazují jazyk, vycení zuby a škrabou se v uších.

P. andělské viz Anděl Páně, str. 275a a Klekání.