Ottův slovník naučný/Povodeň
Ottův slovník naučný | ||
Póvoa do Varzim | Povodeň | Povodník |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Povodeň |
Autor: | Jiří Soukup |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 363. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Povodeň |
Povodeň je mimořádně vysoký stav vody, který přinášívá obyvatelům okolních poloh značné škody na polích i majetku. Jest známo, že za obyčejných poměrů každý vodní tok, ať v potočišti ať v řece, zachovává jisté množství vody, které, sousedíc s okolními břehy, vytvořuje určitou hladinu vodní, jejíž výše obyčejně kolísává jen občas o málo millimetrů nebo centimetrův. To vše závisí na atmosférických srážkách nad oblastí pozorovaného toku. Shlukne-li se nad údolím průtrž mračen, nebo je-li po silné vánici sněhové na sklonku zimy před příchozím jarem náhlá obleva, nebo prší-li vydatně po dlouhou dobu a tou měrou, že země nestačí pohltiti množství vody, jež by pórovitostí svojí pohltila za doby trvalého sucha, nastane p., která trvá obyčejně jen na krátko. (V Praze asi 3 dni.) Profil řečiště je stálý (aspoň skoro stálý), zvětšené množství vody spadlé musí míti větší profil a proto voda sloupá, vylévajíc se nad nízké bíehy, zaplavujíc luka, pole, lidská obydlí, odnášejíc zvětšenou rychlostí vše, co jí stojí v cestě. V Praze veliká voda za p-dně dostupuje asi 5.40 m u staroměstských mlýnů, u Troje ukazuje rozdíl 10 m nad obyčejnou vodou nullovou. Rozdíl ten je vysvětlitelný povahou okolí a zúžením toku. P-dně možno obmezovati jen řádnou regulací řek. Sp.