Ottův slovník naučný/Potštein

Ottův slovník naučný
Potštát	Potštein	Potštýn

Údaje o textu
Titulek:	Potštein
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 341–342. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Potštejn (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Potštejn, Potštejn (hrad), Potštejn (hrad, okres Plzeň-jih)

Potštýn, Potštein, Potenštein: 1) P. (Pottenstein), městečko v Čechách v romantickém údolí na pr. bř. Divoké Orlice a želez. trati Král. Hradec–Mittelwalde, v hejtm. rychnovském, okr. kosteleckém, má 139 d., 779 ob. č., 5 n. (1890), 754 (1900), farní chrám sv. Vavřince (ve XIV. stol. far.), v nynější podobě z r. 1807 vystavěný od hr. Jana Ant. Harbuvala-Chamaré, 4tř. školu, modlitebnu bratří ochranovských, pš., telegraf, záložnu, mlýn, výrobu nitěných knoflíků, krajkářství a tkalcovství. Několik vill a oblíbené letní sídlo. Na blízkém vrchu zříceniny hradu t. jm. P. pro svou polohu bývá v létě hojně navštěvován turisty. Alod. statek (851.44 km²) se zámkem, dvorem a pivovarem drží dědicové Ant. sv. p. Dobřenského z Dobřenic. P. byl do poč. XVIII. stol. vsí; na přímluvu Václava Záruby z Hustiřan cís. Karel VI. povýšil P. (1731) na městečko s erbem měst. (vyobr. č. 3272.): v modrém štítě na skále ve svém rozkvětu hrad P. Hrad P., z nejznamenitějších a nejpevnějších hradů v Čechách, založil koncern XIII. stol. Púta z rodu Drslavicův. Ale netrvalo dlouho a hrad P. stal se zhoubným bližšímu i dalekému okolí, zejména za vlády násilného Mikuláše z Potštýna, jenž podnikal loupeživé výpravy až do sousední Moravy. Tehdy vládl v Čechách Jan Lucemburský. Aby tomuto loupeživému počínání učiněna byla přítrž, kralevic Karel vypravil se s vojskem proti Mikuláši a při druhé výpravě P. pobořil. Hrad zůstal po nějakou dobu pustý, až jej Karel IV. dal opraviti a zároveň jej zastavil knížatům opolským. Král Václav jej vyplatil, načež náležel právem zástavním Janu z Chlumu, řeč. Lacemboku, a královně Žofii. Za válek husitských P. náležel Půtovi z Častolovic; r. 1432 dobyli P-a Sirotci. Po smrti Půty z Č. vystřídalo se na zboží potštýnském několik majetníkův, z nichž nejslavnější byl Jiří Poděbradský. Z nástupců jeho kníže Jindřich prodal (1495) P. se sousedním zbožím litickým Vilémovi z Pernšteina, za něhož hrad důkladně a nádherně obnoven, tak že náležel tehdy k nejpřednějším pevnostem v zemi. Z nástupců Viléma z P. Jaroslav prodal P. (1556) Arnoštovi, falckrabí rýnskému, od něhož jej po 2 letech koupil Václav Hrzán z Harasova. Tento na P-ě mnoho opravil a vyzdobil. V XVII. stol. nabyl P-a Kašpar z Grambu, jehož dědicem stal se Václav Záruba z Hustiřan, od jehož nástupců koupil P. Jan Ludvík hr. Harbuval-Chamaré. Tento vystavěl pod hradem P-em (1749) nový zámek nynější. Syn a nástupce jeho Jan Antonín hledal ve starém hradě poklady a tím uspíšil značně zkázu jeho, podkopav hradební zdi. Sňatkem Alžběty Harbuvalovny hr. z Chamaré za Prokopa sv. p. Dobřenského z Dobřenic P. dostal se (1851) do rodu toho, jenž jej drží až podnes. Srv. článek Litice; Fr. J. Zoubek, Vypsání hradu Potšteina v Hradecku; »Arch. Pam.«, roč. VIII., str. 599; Aug. Sedláček, Hrady a zámky, díl II. — 2) P., kdysi hrad t., na příkrém vrchu u Žinkov v okr. nepomuckém. Hrad vystavěn od některého člena rodu Drslaviců, kteří odtud zvali se potom z Potšteina a založili i jiné hrady, jako P. na Hradecku. Hrad zašel v XV. stol.; r. 1526 byl již v rozvalinách.