Ottův slovník naučný/Postih
| Ottův slovník naučný | ||
| Posticum | Postih | Postilla |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Postih |
| Autor: | Karel Heller |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 306–307. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Postih (regress) jest název pro právo, žádati od druhého náhradu toho, co zaň bylo zaplaceno nebo plněno, na základě vlastní povinnosti plátcovy. Právo p-u není v rak. právu definováno jako zvláštní kategorie i práva, nýbrž jest namnoze pouhým terminem i vědeckým pro případy, kde zákony mluví o právu žádati náhradu zaplaceného dluhu a pod. Jako zákonný název slovo p. vyskytuje se v právě směnečném, proto jedná se zde o něm jak o právním institutě samostatném; jiné případy p-u jsou vytknuty pod příslušnými instituty, jako jest: rukojemství, solidární závazek a pod.
Podle směnečného práva t. zv. trassát (akceptant) resp. vydatel vlastní směnky jest povinen směnku zaplatiti; ostatní na směnce podepsaní ručí za zaplacení směnky, oni jsou – pokud bychom jejich postavení posuzovali podle občanského práva – rukojmí a plátci, kteří ručí za hlavního dlužníka rukou společnou a nerozdílnou společně s ním. Ti, kdo směnku mimo trassáta podpisují, nazývají se vydatel, indossant, příjemce pro česť, rukojmí; příjemce pro česť a rukojmí zaručuje se za určitou osobu; kmen směnečníků i tvoří příjemce (vydatel vlastni směnky), vydatel a indossanti. Vůči vydateli jsou všichni další indossatáři následníci, vůči majiteli směnky jsou všichni dřívější indossanti a vydatel předchůdci. Všichni pak vespolek slují postižníci.
Právo p-u jest právo majitele směnky, žádati zaplacení ze směnky od předchůdců; vůči následníkům nemá majitel směnky žádného p-u ani jiného práva. Vedle předchůdců jsou majiteli solidárně ze směnky zavázáni akceptant, rukojmí, příjemci pro česť, ale i právo jeho vůči nim není p-em.
Aby majitel mohl uplatniti p., musí napřed předložiti směnku v čas dospělosti ku placení trassátovi (akceptantu) nebo vydateli vlastní směnky, příp. t. zv. domiciliátovi, a při nezaplacení osvědčiti praesentaci včasným protestem (protest musí býti učiněn nejdéle druhého všedního dne po dni dospělosti) a pak, jestliže na směnce jest adressa z nouze nebo čestný akcept, jež zní na místo platební, předložiti v téže lhůtě jim ku placení a výsledek dáti osvědčiti v protestu, jinak ztrácí p. v prvém případě vůbec a v druhém vůči adressantovi (tomu, kdo na směnce adressu z nouze napsal) nebo honorátovi (tomu, pro jehož česť směnka byla přijata) a jejich následníkům. Kdyby jiný intervenient nabídl placení pro česť a nabídka byla zamítnuta, majitel ztrácí p. proti následníkům honorátovým.
Objem práva postižního jest různý podle toho, zdali postihuje poslední majitel směnky i (tedy poslední indossatář) aneb indossant, který byv postihován směnku zaplatil a ji obdržel; majitel směnky oprávněn jest žádati od svých předchůdcův směnečnou summu s 6% úroky ode dne dospělosti, výlohy (protestní a jiné) a ⅓% provise; indossant, jenž následkem p-u vyrovnal svého následníka, oprávněn jest žádati od předchůdců summu zaplacenou s 6% úroky ode dne placení, svoje výlohy a ⅓% provise. Rozumí se, že postižený povinen jest platiti jen proti vrácení směnky, protestu a kvitovaného návratního účtu (na to, co zaplatil). Objem postižní povinnosti roste od postižníka k postižníku o další úroky, provisi a výlohy; tomu se odpomůže, když se vykoná p. na nejvzdálenějším předchůdci; ovšem k tomu není majitel směnky nucen, ale on jest povinen přijmouti placení od kteréhokoli předchůdce a vydati jemu směnku a protest (příp. návratní účet). Majitel směnky jest povinen též k t. zv. notifikaci svého bezprostředního předchůdce, jenž má stejnou povinnost naproti svému bezprostřednímu předchůdci (viz Notifikace). Nesplnění povinnosti notifikační má v zápětí, že nedbalý postižník ztrácí právo na úroky a útraty, tak že žádati může jen summu směnečnou od těch, vůči nimž předpis o postupné notifikaci nebyl jeho vinou dodržen, a ručí jim mimo to za škodu z opominutí notifikace vzešlou. Indossant, jenž následkem p-u zaplatil směnku, jest oprávněn indossaci svoji a svých následníkův přetrhnouti. Připojí-li indossant k indossaci poznámku »bez obliga« a pod., projevuje, že nechce ručiti, a tím se z p-u zprošfuje; připojí-li k indossaci poznámku »bez protestu« a pod., projevuje, že zůstává v závazku, i když směnka pro neplacení nebude protestována. Právo následníků v držbě směnky není vyčerpáno tímto p-em při nezaplacení směnky, nýbrž obsahuje v sobě též p. na jistotu při nepřijetí směnky nebo při nejistotě příjemcově, neboť vydatel a každý indossant ručí za přijetí a zaplacení směnky. Když trassát nepřijme směnku, indossanti a vydatel jsou povinni dáti jistotu, že směnka a výlohy nepřijetím jejím způsobené při dospělosti směnky budou zaplaceny. Žádati jistotu oprávněn jest (jako první majitel) remittent a každý indossatář (tedy vždy majitel směnky) od svých předchůdců. Nepřijetí nebo přijetí nedostatečné osvědčeno býti musí protestem; k žádání jistoty stačí výkaz protestu (netřeba směnky); tomu, kdo dává jistotu, vydá se protest. Jistota daná ručí nejen postihateli, ale i všem ostatním následníkům toho, kdo jistotu dal, pokud jej postihují, leda že by nepostačovala. Jistota musí býti vrácena, když směnka dodatečně zúplna byla přijata, nebo když postižený, davší jistotu, nebyl do roka od dospělosti směnky žalován o zaplacení, nebo když směnka byla zaplacena neb jinak pozbyla moci směnečné. Když směnka byla přijata, lze žádati jistotu při nejistotě akceptanta buď proto, že byl na jeho jmění uvalen konkurs, že zastavil platy, neb že po vydání směnky exekuce ve jmění akceptantovu byla bezvýsledná. Podmínkou tohoto p-u jest, aby především žádána byla jistota od akceptanta a to bylo osvědčeno protestem, je-li na směnce adressa z nouze, vykázáno bylo protestem přijetí směnky od ní a bezvýslednost tohoto kroku. Výkon p-u jest týž, jako při p-u pro nepřijetí; oprávněn jest k němu majitel a každý indossatář na základě protestu. Držba směnky opravňuje, žádati od akceptanta jistotu a opatřiti protest. Také v ostatním platí totéž, co uvedeno o p-u pro nepřijetí.
Mimo směnečné právo p. vyskytuje se i v případech, jež se posuzují podle práva občanského, příp. obchodního. Zákonná definice p-u v rak. právě se nevyskytuje; jakožto termin právnický p. naznačuje právo toho, kdo vyrovnal dluh materiálně cizí, hojiti se na tom, jenž materiálně k vyrovnání byl zavázán; tedy na př. rukojmí, jenž zaplatil dluh u hlavního dlužníka, solidárního spoludlužníka, jenž zaplatil věřiteli více, než činí podíl naň vypadající podle zákona neb úmluvy v poměru k ostatním spoludlužníkům; zákon tu mluví o právu, žádati náhradu (§ 896, 1358, 1359 obč. z.) a pod.
Podle rak. směnečného řádu z 25. led. 1850 č. 51 ř. z. existuje dvojí p.: ke zjištění a pro neplacení. P. ke zjištění má místo při nepřijetí směnky a při nejistotě příjemcově; p. druhý, když směnka není zaplacena příjemcem. Jde-li o t. zv. směnku vlastní, odpadá p. pro nepřijetí a má místo při nejistotě vydatele a nezaplacení vydatelem. P. znamená tu právo, domáhati se jistoty nebo placení od osoby, která není přímým dlužníkem; ačkoliv sice všichni, kdo na směnce jsou podepsáni, ručí majiteli směnky za zaplacení rukou společnou a nedílnou, přece jenom t. zv. trassát (jenž podpisem směnky stane se příjemcem) jako osoba, která směnku platiti má, jest přímým dlužníkem; povinnost ostatních spolupodepsaných jest povinnost ručební. P. ke zjištění má místo, když směnka nebyla přijata co do celého obnosu a bez výhrad a okolnosti tyto jsou protestem zjištěny; indossanti a vydatel směnky jsou proti převzetí protestu povinni dáti jistotu, že směnka, jakož i nepřijetím vzešlé útraty v den dospělosti bude zaplacena. Na danou jistotu přísluší směnečnému věřiteli právo zástavní. Jistotu žádati oprávněn jest držitel protestu od vydatele a ostatních předchůdců; jistota ručí nejen postihateli, ale i všem ostatním následníkům (zadákům) pojišťovatele, pokud jej postihují; oni mohou žádati podle potřeby i další jistotu. Jistota se vrátí, když směnka byla přijata, když do roka po dospělosti směnky nebyl postižený, jenž jistotu dal, žalován o zaplaceni, nebo když směnka byla zaplacena nebo pozbyla směnečné síly. P. ke zjištění má dále místo při nejistotě příjemce směnky, když uvalen byl na jmění jeho konkurs nebo když zastavil platy, anebo když pro vydání směnky exekuce v jeho jmění vedená byla bez výsledku. kh.