Ottův slovník naučný/Pontifex

Ottův slovník naučný
Ponticello	Pontifex	Pontificale Romanum

Údaje o textu
Titulek:	Pontifex
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 219. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pontifex

Pontifex (lat.) slul ve starém Rímě člen nejvyššího sboru kněžského, založeného již za krále Numy. Sbor p-fiků čítal původně pět členů patricijských, lege Ogulnia r. 300 rozšířen o čtyři členy plebejské; Sulla pak zvýšil počet členů na 15. Doplňování sboru dálo se původně kooptací. Od r. 250 volen však p. maximus, jejich náčelník, později též ostatní p-fikové v komitiích tributních z uchazečů od sboru samého navržených. Za doby císařské volba záležela na libovůli císařů, kteříž byli vždy zároveň p-fices maximi. Obydlím i úřadovnou p-fiků byla t. zv. regia, jejíž základy dosud patrný na vých. konci fora mezi chrámem Vestiným, chrámem divi Juli a chrámem divi Antonini et divae Faustinae. Dohledu p-fiků podléhala veškera bohoslužba a osoby při ní súčastněné, zejména rex sacrorum, flaminové a panny Vestálské. P-fikové rozhodovali, zda zachován předepsaný obřad správně, a případně stanovili tresty. P-fikové osobně zakročovali při obětech státních, svěcení chrámů, soch, oltářů. Řídili kalendář římský, stanovíce svátky, dni soudní (dies fasti) a oběti náležité. Dále jejich řízení podléhal náboženský archiv, t. j. annales maximi, v nichž znamenány nejdůležitější události náboženské; libri p-ficii, obsahující seznam nejstarších obyčejů náboženských, a commentarii p-ficum, paměti nálezů sboru. Též měli jistou pravomoc při sňatcích, adopcích, pohřbech a dědictvích. Dosud drží se přes jiné pokusy stará etymologie Varronova od »pontem facere«, ježto jim svěřena stavba a oprava kolového mostu Tiberského. P. minores byli písaři a pomocníci vlastního sboru kněžského. I jinde v Latiu i v ostatní Italii vyskytoval se sbor podobný. klk. – V církvi katolické p. maximus tolik co papež.