Ottův slovník naučný/Polytrichum

Ottův slovník naučný
Polytrema	Polytrichum	Polyurie

Údaje o textu
Titulek:	Polytrichum
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 192. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ploník

Polytrichum (mnohovlas) (L.) Brid., ploník, rod mechů listnatých vrcholoplodých z čel. Polytrichaceae, obsahující mezi všemi mechy nejstatnější druhy oddenkem vytrvalé, z něhož vybíhají přímé osy květonosné. Listy, suchomázdřitou zpodinou poloobjímavé, jsou čárkovitokopinaté, buď šídlovitě ztuha zakončené, nebo v bílý vlas prodloužené a na líci podélnými, zelení oplývajícími lamellami porostlé. Vehnutý kraj jakož i žíla listů, na rubě v podobě kýlu vystupující, opatřeny jsou ostny. Za vlhka jsou listy mírným obloukem odlehlé, avšak za sucha k větvím těsně přitisklé. P. jest 2domý. Pelatky nakupeny jsou na konci větví a obloženy růžicovitě sestavenými velikými listeny, z jejichž středu větev na novo se prodlužuje. Puštička, na dlouhém tuhém štětu vyzdvižená, jest hranolovitá, 4—6boká, u zpodiny prstenovitým nebo koulovitým násadcem označená, z mládí přímá, posléze obyčejně rovnoběžná. Její obústí skládá se ze 32 nebo 64 dlouhých zubů. Čepička, kolkolem puštičku kryjící, jest hustě pokryta dlouhými svislými vlasy, odkud lat. jméno rodu. P. roste v Čechách asi 7 druhy, z nichž každý na ústředí sobě vlastním a to: na kypré lesní nebo sušší rašelinné půdě P. formosum Hedw., p. krásný nebo bledoštětiný; na vlhkých rašelinách P. gracile Menz., p. štíhlý neb útlý, s nímž tamtéž jakož i na vlhkých lukách a v lesích bývá P. strictum Menz., p. tuhý. Na suchých lukách nebo i v lesích jest hojný P. juniperinum Hedw., p. jalovcovitý, a na vyprahlých pastvinách, pahorcích a pod. P. piliferum Schreb., p. vlasatý. Nejstatnější, někdy až 4 dm vysoký druh, P. commune L., p. obecný, není tak hojný a roste v štíhlé odrůdě var. uliginosum na bařinách, v odrůdách perigoniale a humile jako nižší rostlina i na místech sušších a výslunných. Děd.