Polyfémos, jeden z Kyklópů Homérovy Odysseie, syn boha Poseidóna a dcery Forkynovy Thoósy, ohromný jako lesnaté předhoří a hlasu obrovského. Když v ten kraj Odysseus se svými druhy zavítal, zanechav na protilehlém ostrově jedenácte ostatních lodí, sám s jedinou lodí odvážil se do země Kyklópů; s 12 druhy vstoupil do jeskyně, jejíž vnitřek svědčil, že P. zabývá se hlavně chovem bravu, jehož mlékem se živil, z jeho přebytku vyráběje sýra. Když večer P. přihnal stáda, zatarasil vchod balvanem a uzřev cizince, pojedl z nich dva, tolikéž pak ráno, než odehnal stáda na pastvu. Přes den Odysseus, s druhy svými zavřen jsa v jeskyni, usmyslil pomstu. Když P., vrátiv se večer, zase pojedl dva druhy, podal mu Odysseus opětovně ismarského vína, jehož silou zpit jsa, brzy klesl na znak v hluboký spánek, před tím ještě zvěděv od Odyssea, že prý slove Utis (= Nikdo), a slibuje mu, že jej z druhů sní naposled. Tu Odysseus kůl, jejž z kyje Kyklópova byl ve dne upravil, dolní špičkou, v ohni rozžhavenou, pomocí druhů vrazil do jediného oka Kyklópova a tak jej oslepil. P. bolestí řva vyrušil z klidu sousedící Kyklópy, kteří však slyšíce, že Utis jej zabíjí, mněli, že P. zešílel. Ráno Odysseus přivázal vždy jednoho druha pod tři ovce, sám pak drže se rouna vůdčího berana, šťastně z jeskyně vyvázl, ač P. všech zvířat záda ohmatával. Z lodi pak Odysseus sdělil P-ovi pravé své jméno, z čehož P. zví, že se splnila příslušná věštba Télemova. I prosí P. otce Poseidóna o pomstu a dvakráte mrští balvanem po lodi Odysseově, však bez výsledku. Význačná jest též báje o lásce P-mově k nymfě Galateji (v. t.): vděčná to látka pro básníky (Filoxenos, Kallimachos, Theokritos, Ovidius) a umělce (srv. nástěnnou malbu v domě Liviině na Palatině v Římě), podobně jako příběh Odysseův (srv. Euripidovo satyrské drama „Kyklóps“ a malby na vasách). klk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Polyfémos (Kyklóp)