Ottův slovník naučný/Polyembryonie

Ottův slovník naučný
Polyédrometrie	Polyembryonie	Polyergus

Údaje o textu
Titulek:	Polyembryonie
Autor:	Ladislav František Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 168–169. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Polyembryonie (z řec). U rostlin jevnosnubných pravidlem v zárodku semenném zakládá se jediný zárodek mladé rostliny čili embryo. Výjimku činí většina rostlin nahosemených a malý zlomek rostlin krytosemených, v jejichž semenech nedospělých zakládá se embryonů několik. Zjev ten nazývá se p. Co se týče p. rostlin krytosemených, tu dle Strassburgera k embryonu vzniklému oplozením vaječné buňky přistupují ještě embryony další, povstalé pučením ze stěn vaku embryonálního (pseudoembryony). Příklady typické poskytují druhy rodu Citrus (citronovník, oranžovník a p.), kdež přídatné (accessorické) embryony mohou dostoupiti počtu 30 až 50. Podobné jest tomu u rostlin Funkia ovata a Nuthoscordum fragrans. Nicméně pravidlem ve všech těch případech vyvine se jen málo embryonů v normální semenný kel čili klíček. Některé zakrnějí úplně a jiné vyvinou se chatrně. Jiného původu jest p. rostlin nahosemených. U těchto totiž obyčejně nebývá obsažena v každém zárodku semenném jen jediná buňka vaječná, jako u krytosemených, nýbrž bývá jich tam několik (tolik, kolik je korpuskulí, viz Gymnospermae), jež po oplození svém jediným, společným vakem pylovým dají po jednom embryonu. Tyto jsou tudíž navzájem rovnocené. Nicméně i zde pravidlem jenom jedno embryo vyvíjí se v normální kel, ostatní zakrňují. lč.