Polycladea [-kla-] tvoří třídu mořských červů, již v tvaru tělesném a znaky zevními ve mnohém shodují se s ploštěnkami (v. t.), vnitřní ústrojností a zvláště vývojem od nich se liší, tak že Lang a Hallez pokládají je za příbuzné žebernatek, zvláště co jsou známy druhy Coelaplana Mečnikovii (Kovalevskij) a Ctenoplana Kowalevskii (Korotněv) se znaky spojujícími obě uvedené skupiny mořských obyvatelův. Tělo mají celkem ploché, lupenité, snadno se stahující nebo zprohýbané, tvaru protáhlého až vejčitého a dosahující délky několika centimetrů, šířky pak na 10 mm. Brvy vířivé, po těle nestejně roztroušené, poměry pokožky, svalstva, buněk s tyčinkami neb žahavých, tuhých brv a mesenchymu se žlázami výměšnými i pigmentovými shodují se s poměry ploštěnek. Rovněž i uvedený zevní tvar vykládá se podobným přizpůsobením k lezení a plazení. U mnohých nalézají se na přední části tykadélka neb záhyby, nebo bývají po těle roztroušeny bradavky, působící jako ústroj hmatu neb citu povšechného. Uprostřed těla za otvorem samičím nalézá se příssavná jamka jakožto důležitý pomocný ústroj při lezení a lapání kořisti, jakkoliv tomu napomáhá též hojný sliz, vylučovaný ze žlaz podkožních. Jen menši počet čeledí postrádá této jamky a proto tvoří skupinu Acotylea proti ostatním, jako Cotylea zahrnovaným. Zažívací ústrojí skládá se z protáhlého jícnu, jehož ústí z pochvy pharyngeálné jest různé, rovněž jako velikost. Skladba pletivná jest sice táž jako u planarií; za to větve zažívacího ústrojí tvoří jemné rozvětvené neb síťovitě splývající pásy s vnitřním epithelem střevním a zevním svalstvem, tak že mohou se stahovati a roztahovati. V několika případech lze pozorovati otvůrky na způsob řitních, souvisící s větví hlavni. Pro velmi pestrou barvitost a bradavičnatou pokožku u mnohých jest nesnadno zjistiti průběh exkrečního ústrojí i jeho vývodů, jež v celku shodují se s poměry u planarií. Mozková uzlina jest všude zřetelná, dvoulaločná až čtyřhraná, s četnými nervy, jež buď ku předu směřují a tu buď oči nebo tykadélka opatřují, aneb táhnou se nazad jako pásy s hojným rozvětvením na vše strany. Oči zastoupeny značným počtem u jednotlivých druhův, a to na tykadlech i podél mozkové uzliny téhož rázu, jako u ploštěnek; jen někdy bývají vchlípeny do pokožky a nestejně veliké. Jiných smyslových ústrojů nemají. U polyklad převládá opět obojetnost v ústrojích rozmnožovacích, a to opět dozrávají ústroje samčí dříve než samičí. Stavba jejich jest mnohem jednodušší než u triklad, ač upomíná na skupinu mořských druhův se dvěma otvory pohlavními. Vyjma rody Stylochoplana a Discocelis, jež mají společný vývod, otvor samčí nalézá se před samičím, a to za otvorem ústním (vyjma rod Stylostomum). U podtřídy Cotylea jest pak otvor ústní před příssavkou, čímž vývody pohlavní pošinuty též před ni. Samčí ústrojí záleží z několika vrstev váčků chámových, rozložených na břišní straně nebo mezi větvemi roury zažívací, kdež mezerami mesenchymovými dozralé buňky chámové přecházejí do společného vaku většího (vesicula sem.), k němuž mnohdy bývá připojen váček menší, do kterého se shromažďují zrnéčka sekretu ze žlaz přídatných a se spermatozoidy společně přicházejí do ústrojí pářícího povahy svalnaté neb chitinové. Samičí ústrojí jako pásy vaječné po obou stranách těla mnohdy splývavé až rozvětvené spojena jsou dvojitými vejcovody s prostorem před otvorem samičím a tvoří tu někdy dosti velikou dělohu, do níž vbíhají hojné žlázy, jejichž sekret napomáhá tvořiti obal kokonův. Oproti ploštěnkám chybějí tu zvláštní trsy žloutkové a různá ústrojí přídatná. Vývoj sledován byl u mnohých zástupcův, z nichž někteří, jako Leptoplana, mají vývoj přímý, u jiných pak vzniká tak zv. Müllerova nebo Goetteova larva s osmi výběžky. Po mnohých změnách teprve ve směru rovníkové roviny vyrůstá zploštělé tělo a rychle dorůstá. Jsou to celkem červi draví, vyssávajíce hlavně měkké zástupce mořské; mnohé druhy cizopasí též na trsech polypův a j. Odtržené části těla mohou však podobně jako ploštěnky větvostřevné obnovovati, ba i celé tělo doplniti z přední části se zachovanou mozkovou uzlinou nebo několika větvemi střevními. Hlavní dílo o polykladách vydal A. Lang jako monografii stanice neapolské (1884) s velmi nádhernými obrazy. Podobně i v Hallezových spisech nalézáme cenné příspěvky o rodech ze sev. pobřeží franc.; nové druhy popsali z různých výprav Mar. Plehnová, Willey, vývoj sledovali Francotte a Gérard. Sek.
PD old 70