Ottův slovník naučný/Polychromie
| Ottův slovník naučný | ||
| Polychroit | Polychromie | Polychromografie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Polychromie |
| Autor: | Václav Kozel |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 178. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Polychromie |
|
Polychromie (z řec.), mnohobarevnost, zove se v umění barevná výzdoba děl architektonických a plastik, jež buď pokrývá celé plochy nebo jednotlivé části vyzdobuje, aby více vystupovaly, nebo barevnými ornamenty oživuje některé části architektur. P. vyskytuje se u všech národů kulturních i nekulturních, celkem však lze říci, že východní a jižní národové libovali si vždy více v malebné směsi pestrých barev, kdežto západním a severním národům spíše se zamlouvala jednoduchá seskupení barev lomených. V architektuře egyptské pokryty byly figurálními malbami, ornamenty nebo hieroglyfy všecky stěny chrámů, rovněž tak sloupy a stropy. Assyřané a Babylóňané vně i uvnitř za tím účelem obkládali cihlové stěny svých staveb polévanými cihlami nebo omalovanými skulpturami. Z dějin isráél. víme, že Foiničané užili při stavbě chrámu jerusalemského i zlatých desk. P. řecká zanechala jasné stopy hlavně na vlysu, kde triglyfy byly obyčejně modré a kapky nad nimi a pod nimi zlacené; půda metop a tympanonu červená. Římsa zdobena byla bohatými ornamenty v barvách modré, červené, zelené a zlaté. V řádě korinthském však barva značně ustupuje výzdobě plastické. Skulptury řecké byly podle zpráv spisovatelů rovněž malovány, drapérie nebo některé části těla byly i ze zlata a kosti slonové. V umění římském užití barvy omezeno bylo rychle se rozmáhající výzdobou plastickou, zvláště v architektuře vnější, ale proto přece zbývalo ještě hojně místa uvnitř budov, kde barva slavila pravé triumfy v nástěnné malbě. Vnitřky budov starokřesťanských vesměs ukazují bohatou p-ii, a to, kde toho prostředky dovolovaly, provedenou v mosaice; v byzantském slohu přistupuje k tomu ještě hojné užití zlata. Umění středověké užívalo p. vycítěným způsobem zvláště v architektuře vnitřní, kde konstruktivným částem ponechán jejich kamenný charakter, pouze některé články, jež měly vystupovati neb ustupovati, malovány byly vhodnými tóny, dříky sloupů pokrývány lehkým ornamentem, který kamene nezakrýval, na hlavicích omalováno listoví, žebra listů zlacena a p. Stěny pokryty byly velikými freskami. Skulptury byly vesměs polychromovány. Barevným dojmem působil i nátěr prací železných, na př. mříží, jež nikdy nebyly černé jako nyní. P. renaissanční úplně se odvozuje od římské, ale umělečtí veleduchové té doby bedlivým studiem přírody a hlavně jemným svým vkusem přivedli ji k úplné dokonalosti. Barokní p. celkem neuchýlila se od renaissanční, ale v rokoku energické, syté barvy ustupují tónům bleďounkým, umírněným. Kzl.