Ottův slovník naučný/Polské legie
| Ottův slovník naučný | ||
| Polská literatura | Polské legie | Polské umění |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Polské legie |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 132. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Polské legie byly pluky polské, které z polských emigrantů (hl. z Rus. Polska) se souhlasem franc. republiky na poč. r. 1797 organisoval v Italii J. Dąbrowski (v. t. 1). Legie, jež záhy čítaly 6000 m. a v nichž vynikl zejména Kniaziewicz (v. t.), byly postaveny nejprve do služeb vlády lombardské, a po míru v Campo Formio (1797) přijala je republika Cisalpinská. P. l. bojovaly tak za Francii a revoluci, protože jen ve vítězství revoluce viděly množnost obnovení Polské říše. Za druhé války koaliční bojovaly opět v Italii pod vrchním velením gen. Championneta (v. t.). Bonaparte, vrátiv se z Egypta, přijal je přímo do služeb francouzských a dal je zreorganisovati v Italii Dąbrowským a na Dunaji Kniaziewiczem. Legie vzrostly tehdy na 15.000 m. Ale i mír v Lunévilleu (1801) zklamal jejich naděje, a Napoleon konečně vyslal zbytky jejich na ostrov Haiti, kde více než boj s povstalci vyhladilo je nezdravé podnebí (1803). Nejznámější památkou po p-kých l-iích je píseň: Jeszcze Polska nie zginęła. P. l. vracejí se pak ještě později v dějinách; tak polské vojsko bojovalo za Napoleona proti Rusům a Prusku r. 1806—1807, ve Španělsku r. 1808—12 a zejména ve „válkách za osvobození“ (1812—1814); potom opět r. 1848—1849 v Uhrách (Dembiński, Wysocki a Bem) a v Italii (Mickiewicz, Kamieński) a za války krymské (Sadyk-paša, Mickiewicz, Zamojski) r. 1853—1855.