Ottův slovník naučný/Politika

Ottův slovník naučný
Politik	Politika	Politikové

Údaje o textu
Titulek:	Politika
Autor:	Josef Gruber
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 112–113. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Politika

Politika, (slovo řeckého původu), u Řeků totéž, co u nás státní věda. V tomto aristotelovském smysle užívalo se výrazu p. ještě v době nedávné. Dnes dán byl slovu tomu význam docela jiný. Od toho času, co vzrostly vědomosti o státě, aristotelovská p. rozvětvila se v celou řadu »státních věd«, z nichž uvésti sluší zvláště státní (ústavní) právo, politickou oekonomii, finanční vědu, statistiku. S těmito »státními vědami« a zejména s právem státním souvisí p. velmi úzce. Kdežto právo státní zabývá se jen theoretickými úvahami o státě a jest zkrátka vědou, p. užívá theoretických poznatků získaných státním právem v praxi, jest uměním. Právo státní poučuje nás o účelu a organisaci státu, p. vede nás k uskutečnění účelu státu. Zabývá-li se p. vnitřními záležitostmi státu (poměry, v nichž stojí k sobě stát a jeho příslušníci), nazývá se p-kou vnitřní, obírá-li se však poměry státu ke státům jiným, sluje p-kou zahraniční. Podle předmětu svého vnitřní p. může se děliti na p-ku ústavní, zákonodárnou, finanční, hospodářskou (vůbec anebo zemědělskou, obchodní atd.), sociální atd. Srv. Benj. Constant, Cours de politique constitutionelle (Paříž, 1817—20, 4 sv.; 2. vyd. od Laboulaye 1872, 2 sv.); Buchez, Traité de politique et de science sociale (t., 1866); Herrenschneider, La religion et la politique de la société modeme (t., 1867); Jules Simon, La politique radicale (t., 1868); Parieu, Principes de la science politique (2. vyd., t., 1875); Funck Brentano, La politique; principes, critiques, réformes (t., 1893); Benoist, La politique (t., 1894); Dahlmann, Die Politik auf den Grund und das Mass der gegeb. Zustände zurtickgeführt (1 sv., Gotinky, 1835; 2. vyd. Lipsko, 1847); Walter, Naturrecht und Politik im Lichte der Gegenwart (Bonn, 1863); Mohl, Staatsrecht, Völkerrecht und Politik (Tubinky, 1862—69); Waitz, Grundzüge der Politik (Kiel, 1862); Fröbel, Theorie der Politik (Vídeň, 1864); Bluntschli, Gesch. des allgem. Staatsrechts u. der Politik seit dem XVI. Jhdt. bis zur Gegenwart (Mnichov, 1864); t., Politik als Wissenschaft (Štutgart, 1876); Escher, Handbuch der praktischen Politik (1863); Holtzendorff, Principien der Politik (Berl., 1869, 2. vyd. 1879); Roscher, Politik (Štutg., 1892, 3. vyd. 1893); H. Spencer, Social statics (Lond., 1851); Stronin, P. kak nauka (Petrohrad, 1872); Čičerin, P. (Moskva, 1898).

P-kou národohospodářskou zoveme souhrn opatření (jednání, ústavův a zařízení) státu a příbuzných svazků politických (zemí, okresův, obcí), která vědomě upravují a působí na hospodářské konání ve společnosti. Za zdravého stavu národa děje se toto vsahování v běh hosp. vývoje vždy ve směru obecného blahobytu, i pojímají někteří (Rau, Buchenberger, Philippovich) účel p-ky národohosp., hospodářský blahobyt, do samého výměru, rozumějíce pak p-kou národohosp. souhrn opatření směřujících vědomě k hosp. blahobytu národa. P. národohosp. jakožto umění státnické předpokládá tedy, že hosp. poměry jsou měnitelné a lidskému vsahování přístupné, cílem tohoto vsahování jest pokrok k dokonalejším způsobům zaopatřování hmotných statků k ukojení lidských potřeb, subjektem činnosti této jest nejen stát, nýbrž i jiná tělesa veřejná (svazky samosprávné), předmětem jejím mohou býti veškerá odvětví hospodářská. Podle toho pak, zda jde o veřejnou ingerenci na úpravu výroby zemědělské či průmyslové či na upravení oběhu a místního převodu statků hospodářských, rozlišujeme p-ku zemědělskou (agrární), živnostenskou (průmyslovou), tržební (obchodní), železniční nebo vůbec dopravní, bankovní atd. (viz příslušná hesla speciální). Co do forem tohoto vsahování zahrnujeme sem veškeru činnost a ingerenci státu a příbuzných svazkův, ať již se jeví ve stanovení předpisů pro jednání neb opominutí jiných (činnost zákonodárná a nařizovací) nebo ve vlastním, positivním jednání (výkonná činnost správní). — Vlastní p. národohosp. počíná se teprv vývojem státu v jeho moderní podobě, od XVI. stol. znenáhla se vytvářející, nebot teprv péče moderního státu, na peněžním hospodářství spočívajícího a velikými finančními potřebami tísněného, zahrnovala národ (stát) jakožto celek, jehož blahobyt povznésti a jehož zájmy, zejm. ve styku s cizinou, podporovati a hájiti hleděla, kdežto ve středověku byla na př. živnostenská p. výhradně městskou, třebas ovšem stejné poměry uvedly v rozl. městech v život stejné řády s týmž cílem a významem. I dnes ostatně činnost jednotlivých zemí, obcí a korporací mívá druhdy větší význam hosp.-politický než opatření moci státní. Proto na př. Philippovich v pojem p-ky nár.-hosp. řadí dokonce i taková opatření a zařízení soukromo-hospod., která mají sice za účel jen pěstění soukromých zájmů jednotlivců (ne tedy přímo blahobyt obecný), jen když v účinku svém přesahují sféru interessu soukromého (srv. působení kartelův železář. a uhelných, železnic soukromých, koalicí dělnických atd.). Nejdůležitějším z nositelů novodobé p-ky hospodářské jest ovšem jak pro velikost territoria, tak pro formální svrchovanost moci stát, který naproti zájmům částí má přivésti k uznání a platnosti to, co skutečně jest nebo se pokládá za potřebu a prospěch celku. Tu jest pak důležito, jaké jest složení státu, jak jsou v rozličných dobách a národech vybírány osoby, které představují vůli a čin státu, jaké vrstvy a zájmy zastupují a nepokládá-li se za obecný prospěch a potřebu to, co jest prostě jen zájmem a potřebou vrstev společenských, dočasně vládní moc v rukou majících. Jiná bude zajisté p. nár.-hosp. státu s převahou kapitálu pozemkového, jiná ve státě průmyslovém a obchodním, ve státě se všeobecným právem hlasovacím jiná nežli ve státě s parlamentem z tříd privilegovaných atd. Rovněž skupiny společenské, proti kterým v konkrétním případě státní ingerence na prospěch veškerosti se obrací, budou se snažiti, aby svůj soukromý zájem uplatnily i naproti obecnému prospěchu státem hájenému, i závisí pak na organisaci moci státní, do jaké míry nár.-hosp. p. státu nebude v účincích rušena odporem společnosti. — Jakožto věda zabývající se činností a ingerenci státní (obcí atd.) na úpravu hosp. konání ve společnosti jest p. nár.-hosp. spolu s theorií nár.-hospodářskou a finanční vědou částí politické oekonomie, jakožto védy jednající o hosp. stránce života společnosti lidské vůbec. Líčí platné zákonodárství a správu nár.-hosp. a jejich vývoj, zkoumá jejich účinky a snaží se zjistiti, co by — jsouc za daných známých poměrů prakticky možno — také býti mělo. Klade tedy určité cíle konání a vývoje hospodářského ve směru co největšího pěstění interessu veškerosti, nikoli ovšem jako recepty všeobecně platné, nýbrž počítajíc vždy, s kterým a jakým státem jí jest činiti, s jeho populační, finanční, hospodářskou a kulturní zdatností, s tradicemi v obyvatelstvu ohledně státní činnosti panujícími, s dějinným poměrem obyvatelstva ke státu, s povahou orgánů státu pro úkoly jeho k disposici jsoucích, a s celým kulturním stavem národa a zkoumajíc pravděpodobné nebo i jen možné účinky jednotlivých možných způsobů státního vsahování. — Poněvadž hmotné statky jsou toliko prostředkem k zachování a fysickému, duševnímu i mravnímu zdokonalování člověka, nemohou prospěchy ryze oekonomické do pozadí zatlačiti příkazuv éthických (na př. rozpor interessů ryze hospodářských s jedné a sociálních, morálních, zdravotních a j. s druhé strany ohledně ženské a dětské práce v továrnách). Pokud arci mohou ideály éthické nabyti formy příkazů zákonných nebo směřovati k cílům prakticky uskutečnitelným, určují ovšem často též hlediska právnická a politická. — Myšlenka, že veškeré národní hospodářství ve všech směrech podléhá vlivu moci státní a že stát (obec atd.) má vědomě vsahovati a upravovati hosp. život společnosti, provozovati tedy hosp. p-ku, je tak stará jako národohospodářství samo — theoretické soustavy nár.-hosp. byly a jsou zároveň systémy nauk a požadavků pro postavení státu k hosp. životu vůbec, a nabudou-li se změnami skutečných hosp. poměrů, techniky a oekonomiky výrobní a dopravní, názorů mravních a celého duševního života a kultury vrchu nové názory hosp.-theoretické, mění se i nauky a požadavky co do hosp. působení státního (srv. merkantilism, fysiokratism, škola liberálnc-individualistická, socialism a soc. reforma). Proto i mnozí nár.-hosp. neodlučují vůbec theorie a p-ky hosp. (Cohn, Roscher a j.). — Literatura. Kromě spisů uvedených již v čl. Národní hospodářství a nehledíc k speciálním líčením jednotlivých odvětví výrobních a výdělkových (p-ky zemědělské, tržební atd.) viz: Stein, Handbuch der Verwaltungslehre (3. vyd., 1888); Conrad, Grundriss zum Studium der politischen Oekonomie, II. díl, Volkswirtschaftspolitik {3. vyd., Jena, 1902); Schmoller, Grundriss der allgemeinen Volkswirtschaftslehre, I. (Lip., 1900); Philippovich, Grundriss der polit. Oekonomie, 2. sv. : Volkswirtschaftspolitik, 1. díl (Freiburg i B., 1899). Gbr.