Ottův slovník naučný/Polirář

Ottův slovník naučný
Polirady	Polirář	Polírování

Údaje o textu
Titulek:	Polirář
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 107. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Polirář Fabián, také Polirár, Puleř a Pulíř, malíř čes. (* ok. 1520 v Ústí n. L. — † po r. 1565, bezpochyby v Praze). Vyučiv se malířství cestoval po Německu, Nizozemsku a Itálii, kde studoval mistrovská díla umění malířského. R. 1550 přišel do Prahy a působením zejména Jindřicha Prefáta z Vlkanova usadil se na Starém městě pražském. Illuminoval tu nejvíce kancionály a veliké knihy zpěvní, jež tehda vycházely z písařské dílny Jana Táborského. Oď P-e zachovaly se kancionály čtyři, a to pražský z r. 1551 (při chrámě sv.-vítském s podobiznou P-ovou), čáslavský z r. 1557 (v cis. bibl. vídeňské), teplický z r. 1560 a žlutický z r. 1558 (na radnicích teplické a žlutické), který jest ze všech nejzdařilejší; drobnomalby jeho jsou z nejlepších XVI. století. R. 1562 P. koupil sobě dům na Starém městě pražském a žil tam ještě r. 1565. P. náleží k nejlepším malířům českým v prvé polovici XVI. stol., neboť práce jeho vynikají stejně původností a poetičností ideí jako zdařilým a pečlivým provedením. Trefně dovedl užívati také ideí cizích a samostatně je prováděti. Všude přibližoval se ku přírodě a jeho krajinomalby vyznačují se zdařilou perspektivou; jeho kolorit přese všecku skvělost a živost jest přiměřený a harmonický. Zvláště dovedně maloval arabesky, které zhusta co do komposice a barvitosti vynikají nad soudobé toho druhu práce italské. Jen že ne všecky práce P-ovy jsou stejně pečlivě provedeny, ač přes to prozrazují venkoncem geniálního a vycvičeného mistra. Srv. »Památky archaeologické« III. a VI.