Ottův slovník naučný/Polívka

Ottův slovník naučný
Polivanov	Polívka	Poliziano

Údaje o textu
Titulek:	Polívka
Autor:	Emil Smetánka, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 114—116. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Jan Polívka, Autor:Jiří Polívka, Autor:František Polívka
Související články ve Wikipedii: Jiří Polívka, Osvald Polívka, František Polívka

Polívka: 1) P. Jan, inženýr (* 8. led. 1827 v Kaníně — † 27. list. 1892 v Praze). Po ukončení studia středního vstoupil r. 1845 na techniku v Praze, později studoval na umělecké akademii, a to r. 1848 v Praze a r. 1849 ve Vídni. Roku 1850 vstoupil do státní služby a přidělen k stavebnímu ředitelství v Záhřebě. Účastnil se pozemních a silničních staveb v Chorvatsku a Slavonii. Roku 1857 přestoupil k západní dráze cís. Elišky a přidělena mu stavba trati železniční z Enže, r. 1860 poslán do Salcpurku, r. 1862 přeložen do Kemelbachu, r. 1864 do Neulengbachu jako přednosta trati. Roku 1868 přestoupil k Buštěhradské dráze a vedl stavbu trati Vejhybka–Březno. Roku 1872 jmenován vrchním inspektorem všech tratí této dráhy. Roku 1880 povolán předsedou srbského ministerstva Ristićem za ředitele stavby železnice v Srbsku, avšak již za půl roku následkem poměrů nastalých změnou ministerstva vzdal se funkce této a vrátil se na dřívější své místo k Buštěhradské dráze v Praze. Roku 1890 vstoupil do výslužby. Byl horlivý činný člen »Spolku architektův a inženýrů pro království České«, do jehož listu psal četné články odborné. Znám jsa svými zkušenostmi a vědomostmi odbornými byl volán za rádce ve všech důležitějších technických záležitostech města Prahy.

2) P. Jiří, filolog čes., syn před. (*1858 v Enži v H. Rakousích). Studia střední konal na něm. gymnasiu na Novém městě pražském, vysoká na universitách pražské a záhřebské. Roku 1885 habilitoval se jako docent pro slovanské mluvnice na české univ., vykonal několik vědeckých cest po zemích slovanských — tak pracoval v zimních měsících r. 1889–90 v různých knihovnách v Petrohradě a v Moskvě, r. 1893 a častěji potom pobýval v zemích jihoslovanských — a je nyní professorem slov. filologie na české filos. fakultě (od r. 1895) a spoluředitelem slovanského semináře (od r. 1896). Česká akademie a cís. akademie věd v Petrohradě zvolily ho dopisujícím členem. Hojné publikace Polívka-kovy, psané česky, německy, polsky, rusky, chorvatsky a bulharský, jsou dílem poučné referáty a recense ze všech oborů slavistikyuveřejňovány byly v »List. fil.«, »ČČM.«, »Arch. f. slav. Phil.«, »Athenaeu«, »Naší Době«, Jelínkově »Slov. Sborn.«, »Slov. Přehl.«, »Národop. Sborn. českoslov.«, »Věstníku slov. starož.« a jinde —, dílem rozpravy grammatické, literárně-historické a folkloristické. Z mluvnických jedny věnovány jsou rozboru památek zvaných středobulharskými, druhé jazykům slovanským ostatním. K prvním náležejí studie: Palaeographische, grammatische und kritische Eigenthümlichkeiten in dem Makedonischen Praxapostolus (»Arch. für slav. Phil.«, X.); Bugarsko četverojevangjelje u biblioteci českog muzeja u Pragu (»Starine« jihoslov. akad., XIX.); Srednjebugarsko jevangjelje Srećkovićevo i njegov odnošaj prema ostalim crkveno-slovenskim verzijama jevangjelja. (»Starine« XXIX. str. 95-256) a Příspěvky k historii středobulharského jazyka a písemnictví (»Listy fil., XIV); k druhým pojednání: O osobních jmenech v RK a RZ (»Athenaeum«, III.); Czas przyszły w jezyku starosłowienskim (»Prace filol.«, II.);Partic. praet. pass. sloves intransitivních ve slovanských nářečích (»Listy filol.«, XIII.); Polština v horní stolici Oravské (t., XII.); Střídnice za ú, ü, v polštině (t.,XXIV.) — v studii této proveden zajímavý důkaz, že jerový zákon, který platil v staročešt. a platí s malými výjimkami v češt. dosud, rozšířiti jest i na jaz. polský; Několik poznámek o nářečí lašském (»Rozpr. filol.« věnované J. Gebauerovi, 1898); Ke sporu českopolskému v Těšínsku (»Slovan. Přehl.«, IV.) a některé příspěvky v Ottově Sl. Naučném. Studie jeho literárně-historické jsou většinou rázu srovnávacího. Náležejí k nim referující práce: Novější hypothese o původu písem slovanských (»L. fil., XII.) a Ještě jeden náhled o původu hlaholice (t.); Úvaha o významu jihoslov. akademie (»Athen.«,1887); Opisi i izvodi iz nekoliko, jugoslavenskich rukopisa u Pragu, publikace to jihoslov. textů z ruk. Šafaříkových v XXI., XXII. a XXIV. svazku »Starin« jihoslov. akademie; rozprava Evangelium Nikodemovo v literaturách slovanských (»ČČM.«, 1890-91); knihy Dvě povídky v literatuře české XV. stol. (Praha, 1889) otisk a rozbor stč. povídek o Griseldě a Bryzeldě, — Drobné příspěvky literárně-historické (t., 1891) — objasnění několika středověkých látek v literaturách slov. — a Kronika o Bruncvíkovi v ruské literatuře (»Rozpravy« České akad., 1892) — otisk textu a studie o látce; pojednání Zur Geschichte des Physiologus in den slavischen Literaturen (»Arch. f. slav. Phil.«, XIV.-XV., XVIII.); Román o Apollonovi Tyrském v liter. české, polské a ruské (»L. fil.«, XVI.); Vita Adae et Evae in der altböhm. Literatur (»Archiv f. slav. Phil.«, XVII.); Die apokryphische Erzählung vom Tode Abrahams (t., XVIII.); Přehled jazykozpytných a palaeografických prací P. J. Safaříka (»Listy fil.«, XXII.); P. J. Šafařík a dějiny písemnictví slovanského (»Č. Č. Hist.«, 1895); A. S. Gribojedov (»Naše Doba«, II.), výklad o pěstování jazykozpytu slov. a o studiu tradic a písní lidových v Čechách v době mezi l. 1848 až 1898 (»Památník č. akad.«, 1898) a zase příspěvky v Ottově Sl. Naučném. Ve folkloristice Polívka obrací hlavní pozornost k lidové literatuře. Sem patří jeho kriticko-bibliografické přehledy ve »Wisle«, II., »Živé Starině«, II., a »Zeitschr. für österr. Volkskunde«, I. sl.; rozbory jednotlivých pohádkových sbírek slovanských i cizích v »ČČM.«, 1895, v »Národop. Sborn. českoslov.«, v »Arch. f. slav. Phil.«, XVII., XIX., XXII. a v »Zeitschr. f. öst. Volksk.«, I. sl., v nichž kráčí v šlepějích proslulého něm. badatele Reinh. Köhlera a hledí obraceti pozornost západoevropského světa učeného na tradice slovanské; monografie o jednotlivých látkách, jako: Z legend o putování Ježíšově po zemi (»ČČM.«, 1892); Pohádkové studie (»C. Lid«, IV.); Slavische Beiträge zur verglaichenden Märchenkunde (»Zeitschrift für ost. Volkskunde«, I., III.); My trzej bracia (»Lud«, II.); Tatku, ach tylko taka gaskę mi daj (»Wisła«, X.); Rybář a zlatá rybka (»Národop. Sb. českoslov.«, I.); Doktor Wszystkowiedz (»Wisła«, XI.); Seit welcher Zeit werden die Greise nicht mehr getötet (»Zeitschr. d. Vereins f. Volkskunde«, 1898); Nachtrage zur Polyphemsage (»Archiv f. Religionswissenschaft«, I.), řada prací v bulh. »Sborniku za narodni umotvorenija«, XV., XVI.-XVII., XVIII., O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích (»Národop. Sb. č.«, VI.); a konečně výklad theoretického stanoviska o směru a významu folkloristických studií v obšírném článku O srovnávacím studiu tradic lidových (»Národopisný Sborn. českoslov.«, II.). Polívka rediguje »Národop. Sborník českoslov.«, sv. VI.–VIII. (od roku 1900), a jest spoluvydavatelem »Věstníka slovanské filologie a starožitností«, v němž řídí čásť úvodní a oddíly literárně-historický a národopisný. Smt.

3) P. Osvald, vynikající architekt český, bratr před. (* 24. květ. 1859 v Enži u Lince). Vystudovav reálku r. 1878 vstoupil na vys. školu technickou v Praze a po absolvovaní v r. 1883 vstoupil do praxe k civ. inž. Achil. Wolfovi. Roku 1885 jmenován assistentem pro pozemní stavitelství na německé technice v Praze a byl až do r. 1889 assistentem prof. Zítka. Projektoval společně se staveb. radou Ant. Wiehlem budovu Pražské městské spořitelny a samostatně navrhl a vedl stavby: Zemské banky království Českého v Praze; Živnostenské banky pro Čechy a Moravu; Filiálky České eskomptní banky v Karlových Varech; Pražské městské pojišťovny a mnoho jiných budov. Roku 1901 vyznamenán titulem c. k. stavebního rady.

4) P. František, přírodopisec čes. (* 1860 ve Bříze u Králové Hradce), vystudovav gymnasium v Králové Hradci a filosofickou fakultu v Praze, stal se r. 1884 vychovatelem v Nasavrkách u Chrudimi. Roku 1886 byl povolán jakožto supplující učitel na české gymnasium do Olomouce. Roku 1902 stal se ředitelem čes. reálky tamtéž a byl jmenován okresním školdozorcem pro české školy obecné městského okresu olomouckého. Kromě článkův a pojednání v časopisech vydal o sobě spisy: Etymologický slovníček latinského názvosloví přírodopisného (Praha, 1883, 2 d.); Pod drobnohledem, prostonárodní výklady přírodovědecké (Olomouc, 1888); Cizopasné rostliny jevnosnubné (v programmech olomouckého gymnasia z r. 1890 a 1891); Rostlinopis pro nižší třídy škol středních (Olomouc, 1896, 3. vyd. 1899); Živočichopis pro nižší třídy škol středních (t., 1897, 2. vyd. 1899); Klíč k určování našich nejrozšířenějších rostlin jevnosnubných (t., 1898, 2. vyd. 1902). Největší dílo P-kovo, poctěné Šetkovou cenou »Svatoboru« a podporou České akademie, jest Názorná květena zemí koruny České, obsahující přes 3000 původních vyobrazení (1899-1903).^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Polívka uveřejněn dodatek, viz Polívka (dodatek).