Podvrženiny, padělky, falsa, falsifikáty, nepravé památky historické, t. j. takové, které vydávají se za něco jiného, než skutečně jsou, naskytují se zhusta historickému badáni a jest předním úkolem historické kritiky odlišiti je od památek pravých, jichž historie užívá jako pramenů. Nehledíme-li k padělaným soškám, vásám, mincím a jiným starožitnostem, jež se vyrábějí hromadně k oklamání nezkušených sběratelův a jsou předmětem obchodu, zvláště hojné a rozmanité jsou p. v oboru písemních památek, ať jsou to celé nepravé písemnosti, nebo padělky částečné, vzniklé porušením písemností pravých. Pohnutky, z nichž takové p. vznikají, jsou hlavně dvojí: buď jest to snaha dosíci nepravou písemnosti věcných výhod, přivoditi nebo pojistiti si právní stav sobě prospěšný a pod., nebo vědecká marnivost, nepravá horlivost badatelská a j. Pohnutkami prvého druhu vysvětluje se zejména vznik nepravých listin. Mezi středověkými listinami je takových p-in veliké množství. Často jsou to jen p. formální, když na př. skutečnému stavu věcí, jak se delším vývojem utvořil, má se dostati ex post právního stvrzení listinou, jež se položí do doby starší, na počátek onoho vývoje. Toho způsobu jsou některé »zakládací« listiny ústavů duchovních ve středověku, opatřené datem jejich založení, ale vzniklé třeba o dvě, tři století později a zahrnující v sobě všechna darování a výsady, jichž ústavy ty nabyly teprve časem. Vedle toho však vyskytují se p., při nichž původci jejich šlo o nabytí práv, která mu skutečně nenáležela. Vynikajícím příkladem takových padělků jsou t. zv. rodinná privilegia rakouská (mezi nimi zvláště důležité privilegium maius), která prý knížatům a zemím rakouským udělena byla od rozličných císařův a králů, ve skutečnosti však vznikla vesměs v rakouské kanceláři vévodské v l. 1358–59. Nepravá tato privilegia přiznávají rakouským vévodům podobná a z části i větší práva, než jakých dostalo se nedlouho před tím kurfirštům říše Německé zlatou bullou Karla IV.; potvrzením cís. Bedřicha III. z r. 1453 nabyla platnosti zákonů říšských. Jiný známý padělek toho druhu jest t. zv. donatio Constantini (v. t.). Sem patří též p., v době novější a nejnovější velmi hojné, jež vznikly z touhy po slavných předcích a po výhodách s tím spojených. – P. z pohnutek rázu více vědeckého jsou plodem doby novější. Objevují se v dobách probudilého zájmu pro studium památek historických. K podvrhování listin dali se svésti někteří vydavatelé velikých sbírek listinných, chtějíce svým edicím dodati ceny a zajímavosti. Vynikl v tom na př. elsaský historik kněz Grandidier († 1787). Také zasloužilý jinak moravský historik Antonín Boček († 1847) otiskl v prvých dílech moravského diplomatáře značné množství listin, jež by náležely k našim nejstarším a nejdůležitějším listinám, kdyby jejich původcem nebyl Boček sám. Zmatek způsobený těmito padělky ve staré historii české ani nejnovějším badáním není docela uklizen. Kromě listin byly však podvrhovány též literární památky většího objemu (kroniky, sbírky básní a pod.). Rakouský historik cisterciák Hanthaler († 1754) padělal domnělé originály tří kronik, vzniklé podle vlastního udání v XIII. a XIV. stol. O dvou z nich, jež měly by důležitost též pro české dějiny, Palacký první otevřeně prohlásil, že jsou dílem Hanthalerovým. Celou sbírku zpěvův Ossianových, pocházejících podle udání z II. stol. po Kr., podvrhl a v l. 1760 až 1765 tiskem vydal skotský spisovatel Macpherson (v. t.). Neméně smělé padělky má česká literatura ve falsech Václ. Hanky a jeho soudruhů. KKr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Padělek