Ottův slovník naučný/Podolský z Podolí
Ottův slovník naučný | ||
Podolský z Olbramovic | Podolský z Podolí | Podolšany |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Podolský z Podolí |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1029. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Šimon Podolský z Podolí |
Podolský z Podolí Šimon, měštěnín pražský a měřič zemský v království Českém (* 1562, nejspíše v Praze). Ve 13 letech dostal se do domu Matouše Ornysa z Lindberka, měřice zemského, jemuž vypomáhal v rozličných měřeních. Zda navštěvoval nějaké vyšší učeliště nebo jen prakticky měření u M. Ornysa se vycvičil, neznámo, ale bezpochyby po jeho smrti přejal po něm úřad měřiče zemského. Po shoření zemských desk (1541) a poněvadž za jeho času mnozí zeměměřičové chybně vyměřovali, žádal sám za tou příčinou sněm zemský, by tento ustanovil nové míry zemské. Sněm český vyřídil po šesti letech (1615) žádost jeho a poručil prý P-kému, »aby on sám, co se dosud v ústním podání o mírách zachovalo, sebral a srozumitelně o důležité věci té pojednal«. P. vyhověl přání sněmu a dohotovil spis r. 1617 (ruk. v univ. knihovně pražské), jenž vyšel později tiskem pod titulem Simona P-kého z Podolí, J. M. cís. geometra, toho času měřiče zemského v král. Českém, o mírách zemských, a vysvětlení, od kterého času míry a měření zemské v království Českém svůj začátek mají (Praha, 1683, nákladem Samuele Globiče z Bučína, měřiče zemského, též něm., předmluva má 5 str. a další 19 str. v 8°, po druhé v Král. Hradci, 1828, skrze Devotyho). V předmluvě P. dokazuje důležitost měřictví a počtů vůbec a dále rozděluje spis na 4 díly, z nichž ve třetím nadepsaném »O měrách zemských, kterýchž se po shoření desk zemských v království tomto posavád užívalo a užívá a jak jim od každého rozumíno býti má« vykládá, že zemské míry základem jest pražský loket (v. t.). R. 1601 P. koupil na Novém městě Pražském dům řečený Reimhof a erb i přídomek měl spolu s rodinou Fruveinův z Podolí (v. t.). Srv. časopis »Živa« na r. 1864, str. 332 sl.