Ottův slovník naučný/Poříčí (obec)

Údaje o textu
Titulek: Poříčí (obec)
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 251. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Poříčí
Související články ve Wikipedii:
Červené Poříčí, Dolní Poříčí (Horní Poříčí), Dolní Poříčí (Křetín), Horní Poříčí (okres Blansko), Horní Poříčí (okres Strakonice), Královské Poříčí, Malé Poříčí, Poříčí (Boršov nad Vltavou), Poříčí (Chyše), Poříčí (Křelovice), Poříčí (Přibyslav), Poříčí (Trutnov), Poříčí nad Sázavou, Poříčí u Litomyšle, Prostřední Poříčí, Přední Poříčí, Spálené Poříčí, Velké Poříčí, Zadní Poříčí

Poříčí: 1) P., ves v Čechách při Želivce, hejtm. Něm. Brod, okr. Humpolec, fara Želivo; 32 d., 197 ob. č. (1890). — 2) P., ves t. při pr. bř. Vltavy, hejtm., okr. a pš. Čes. Budějovice, fara Boršov; 44 d., 346 ob. č. (1890), 2tř. šk. a žel. stanice na trati České Budějovice–Zelnava, mlýn. Alod. statek se zámečkem, zahradou, dvorem, pivovarem, cihelnou drží Marie z Klaudy. P. držel poč. XV. stol. klášter dominikánský v Čes. Budějovicích, ve válkách husitských dostalo se do rukou světských, v nichž potrvalo do bitvy Bělohorské, načež dostalo se opět klášteru výše jmenovanému a ten je držel do svého zrušení. R. 1790 zboží poříčské prodáno od fondu náboženského měšťanu českobudějovickému Václavu Donnerovi. — 3) P., ves t. při Sázavě, hejtm. Chotěboř, okr., fara a pš. Přibyslav; 19 d., 157 ob. č. (1890), mlýn a výroba kostní moučky.

4) P., Poříč, ves t., hejtm. a okr. Litomyšl, fara Mladočov, pš. Dolní Újezd; 76 d., 402 ob. č. (1890); mlýn. — 5) P. (Parschnitz), ves t. po obou březích Úpy, hejtm., okr., fara a pš. Trutnov; 193 d., 100 ob. č., 2175 n. (1890), 4tř. šk., železn. stanice na trati Josefov–Libava a Stará Paka–P., mlýn, dvě přádelny na len, bělidlo, appretury, plátenictví, tkalcovství a nedaleko ložisko kamen. uhlí. — 6) P. (Poritsch), ves t. při ř. Střele, hejtm. a okr. Žlutice, fara a pš. Chýše; 8 d., 47 ob. n. (1890). — 7) P. Červené či Korunní, původ. Pořešice, ves t. na pr. bř. Úhlavy, hejtm. a okr. Přeštice, fara a pš. Švihov; 66 d., 447 ob. č. (1890), mešní kaple, mlýn. Alod. panství P. Č. s Roupovem (3011.22 ha), se zámkem, dvorem a pivovarem jest majetek fondu cís. kr. soukr. statkův. Počátkem XVI. stol. seděli zde na tvrzi Roupovští z Roupova, potom Jindř. Mladota z Jilmanic, od r. 1569 Mikuláš Schütz z Drahenic, jehož potomek Mikuláš Schütz ryt. z D., jemuž pro účastenství bouří stavů českých jeho statek P. od král. komory zabrán a prodán (1623) cizozemci Filipu Adamu sv. p. z Kronbergu. Po jeho nástupcích držel P. (od r. 1709) hr. Jan Jiří z Hauben, po něm (1717) jeho dcera provd. za hr. Törringa z Jettenbachu, od r. 1795 Josef, kurfiršt bavorský, jenž postoupil své statky arcikn. Ferdinandovi, později velkovév. toskánskému. — 8) P. Dolejší, ves t. při levé straně Vltavy, hejtm. Strakonice, okr. Horažďovice, fara a pš. Střelohoštice; 39 d., 228 ob. č. (1890), mlýn. — 9) P. Horní, ves t. při lev. bř. Vltavy; 52 d., 305 ob. č. (1890). — 10) P. Malé, ves t., hejtm., okr., fara a pš. Náchod; 27 d., 481 ob. č. (1890), žel. zastávka na trati Choceň–Halbstadt, přádelna na bavlnu a tkalcovny na bavln. zboží. — 11) P. Přední, ves t., hejtm. Blatná, okr., fara a pš. Březnice; 25 d., 154 ob. č. (1890), opodál dvůr a mlýn Xaverov. — 12) P. nad Sázavou, far. ves t. při vtoku Bystré do Sázavy, v hejtm. a okr. benešovském; má 80 d., 801 ob. č. (1890), starobylý kostel sv. Havla ve slohu románském, 4tř. šk., pš., popl. dvůr a mlýn. Před P-m stávala far. osada Balkovice s far. kostelem sv. Petra a Pavla a tvořila s P-m městečko. Bývalá tvrz, později zámek, přetvořena v XVIII. stol. v hospodu »u mýta«. P. bývalo panské sedění. K r. 1358 připomíná se Přisňák a kolem r. 1396 Zbyněk z Poříčí. Po r. 1549 koupil je Jan Opit, jehož syn Julius prodal je r. 1577. Později spojeno se statkem mračským. R. 1620 kozáci polští vydrancovali a zničili kvetoucí tehdy městečko, tak že od té doby se nevzpamatovalo a kleslo na pouhou ves. — 13) P. Spálené (Brennporitschen), starobylé městečko a děkanství t., po obou březích potoka Bradavy, v hejtm. plzeňském, okr. blovickém, má 222 d., 1653 ob. č. (1890), děkanský kostel sv. Mikuláše z XVIII. stol. (ve XIV. stol. farní), 5tř. čes. obec. a 1tř. něm. žid. šk., synagogu, pš., telegraf, obč. záložnu, továrnu na sirky a mýdlo, 3 mlýny, pilu, dvě cihelny, opodál popl. dvůr a ovčín Dražkovice, popl. dvůr Karlov a Lhotka a pila Hvížďalka. Nadační panství P. S. s Těnovicemi a Mitrovicemi (6441.58 ha) se zámkem, dvorem a pivovarem drží metropol. kapitula u sv. Víta v Praze. Kdy na město povýšeno a erbem měst. nadáno, neznámo. Erb městský: v červ. poli spatřuje se stříbr. měst. zeď se stínkami, za ní zvedají se tři čtverhrané věže se zlatými makovicemi, z nichž prostřední je poněkud, vyšší. Nejstarší známí majetníci tvrze a zboží poříčského byli pánové ze Švamberka, z nichž Ratmír a Bušek prodali (1391) P., tehdy již městečko, ještě s jinými vesnicemi Jindř. z Elsterberka, po něm tu seděl (1413) Habart z Vinařec, r. 1446 Petr Brada z Nekmíře, po něm pozůstalá vdova, která prodala P. S. Jindř. z Lipna a Mikuláši z Dlouhé Vsi a Pokojnic. Po nich se tu připomíná Bedřich z Donína, Roupovští z Roupova do r. 1587, Kokořovci z Kokořova, Jan Horčice z Prostého, Adam st. Vratislav z Mitrovic, jehož potomci zde vládli delší dobu. R. 1749 koupila P. S. metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. Za války 30leté bylo městečku snášeti útrapy válečné měrou svrchovanou; r. 1629 od vojska císařského úplně spáleno, odtud přívlastek »Spálené«. — 14) P. Veliké, ves t. nad Metují, hejtm. a okr. Náchod, fara a pš. Hronov n. M.; 203 d., 1728 ob. č. (1890), 5tř. šk., bělidlo, mechanická tkalcovna, 3 mlýny a tkalcovství po domácku. — 15) P. Zadní, ves t., hejtm. Blatná, okr., fara a pš. Březnice; 19 d., 131 ob. č. (1890), dva mlýny.

16) P. Dolní, ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Kunštát, fara a pš. Křetín; 21 d., 126 ob. č. (1890), ložiska žel. rudy. — 17) P. Horní, ves t., fara Bohuňov; 63 d., 411 ob. č. (1890). — 18) P. Prostřední, ves t., fara Křetín; 71 d., 508 ob. č. (1890).