Plzenec: 1) P. též P. Starý, původně Plzeň a po založ. města Nov. Plzně Stará Plzeň, město v Čechách na obou březích Úslavy, hejtm., zastup okres i vikar. Plzeň, bývalé panství Šťahlavy-Nebylovy, má 187 d. a 1672 ob. (1660 č., 10 n., 1664 kat., 8 židů), chlapeckou měšťanskou školu, 5tř. obecnou (III. 3), fideikom. dvůr Arnošta hrab. Valdšteina, parostrojní pivovar, 3 mlýny, poštu, telegr. a železniční stanici dráhy cis. Františka Josefa I. Nedaleko P-nce ložisko železné rudy. – Čásť města na pravém břehu s farním kostelem nazývá se Malá Strana. Od té k východu zvedá se táhlý vrch Hůrka, na jehož západním svahu jsou ještě dobře znalá ohrazení starého župního hradu Plzně, totiž příkop a val zevní, jakož i val vnitřní, jímž vlastní hrad byl oddělen od předhradí. V předhradí stojí starobylá kaple sv. Petra, zajímavá románská rotunda. Mimo farní chrám Naroz. P. Marie jest zde filiální chrám sv. Jana Křtitele, slohu gotického. – Znak: štít rozpoltěný, v pravé polovici bílý vztyčený lev s dvěma ohony v poli červeném, v levé polovici levá polovice černé orlice v zlatém poli (vyobr. č. 3209.). – Dějiny. Nejstarší zprávu o hradu Plzni máme z r. 976 u Dětmara Meziborského. Roku toho uprchl vévoda bavorský Jindřich do Čech, hledaje zde u knížete Boleslava II. ochrany. Císař Otto II. stíhal Jindřicha do Čech a vojsko jeho rozložilo se táborem u hradu Plzně. Jednoho dne k večeru, když některá čásť bojovníkův Ottových koupala se, ale opominula při tom rozestaviti stráže, Čechové náhle udeřili na ně a mnoho jich pobivše, s velikou kořistí se vrátili. Za Přemysla I. správa Plzeňska svěřena knížeti Děpoltovi (1213 až 1216) z vedlejší linie Přemyslovcův. R. 1224 správa Plzeňska svěřena synu jeho Václavovi. Dostává se tudíž krajině plzeňské zvláštního vyznamenání, že správa její svěřována bývá samým členům rodu panovnického. – Dosti hojné jsou zprávy o úřednících na hradě sídlících. Z kastelánů připomínají se r. 1160 a 1165 Drslav, r. 1175 Sezema, r. 1177 Suda, r. 1189 opět Drslav, r. 1232 Břetislav a výše uvedení členové z rodu Přemyslovců. Z cudařů známi jsou r. 1048 Jan, r. 1146 Hemram, r. 1192 a 1197 Jan, r. 1220–24 Zbramir, r. 1238 Sasín, r. 1269 Drslav, r. 1284 Oldřich. Při soudě tomto vedeny též zvláštní desky či knihy krajské, do nichž se dály zápisy o věcech před soudem projednávaných. Výslovná zmínka děje se o nich r. 1389. Z komorníkův uvádějí se: r. 1229 Ratmir, r. 1272 až 1284 Jindřich, r. 1285 a 1286 Bohuslav z Boru a r. 1295 Jindřich. Plzeňsko tvořilo též zvláštní arcijáhenství, arcijáhnem býval obyčejně některý z kanovníkův kostela sv. Víta. Archidiakonát dělil se na tři dekanáty: rokycanský, klatovský a plzeňský. V tak důležitém sídle četného úřednictva nechybělo ani kostelů. Zajisté že hned s rozšířením křesťanství vystavěny i kostely a kaple v Plzni, tedy zajisté již za kníž. Václava. Nejstarší přímou zprávu máme ovšem až z r. 1239, kdy se mluví o král. hradní kapli sv. Vavřince. R. 1266 král Přemysl II. daroval klášteru v Chotěšovech tyto kostely a kaple v Plzni: 1. kostel sv. Vavřince na hradě, 2. kostel P. Marie v podhradí (dnes farní), 3. kostel sv. Jana Křtitele též v podhradí (nyní filiální), 4. kapli sv. Václava a 5. sv. Martina v podhradí, 6. kapli sv. Kříže na hradě, 7. kapli sv. Petra v předhradí a 8. kapli sv. Blažeje za městem, jejíž místo dnes označuje socha téhož světce v poli stojící. – Po založení nového královského města Nové Plzně za krále Václava II. (kolem r. 1292) Stará Plzeň klesá. jak se zase stále vzmáhá Plzeň Nová. Obyvatelstvo Staré Plzně zůstalo i na dále podřízeno úředníkům krajským a bylo povinno podnikati roboty a odváděti platy a dávky na hrad plzeňský. Mnoho obyvatelstva, hlavně řemeslníci a obchodníci, přestěhovalo se do nového královského města, nadaného velikými svobodami a samosprávou (civitas), kdežto původní Plzeň zůstala poddaným komorním městysem (oppidum). Úřednici královští sídlí i na dále v Staré Plzni. Když r. 1360 císař Karel IV. na místě hradu v Staré Plzni dal stavěti na blízkém vrchu Radyni nový hrad královský pro úředníky své, jejž dle zvyku svého nazval »Karlskrone«, též »Karlshut«, byli též obyvatelé Staré Plzně potahováni k pracím při stavbě hradu tohoto. I obrátili se s prosbou na cís. Karla IV., aby zbaveni byli těchto robot a povinností k hradu královskému. Karel IV. vyhověl žádosti této a vydal obci Staré Plzni veledůležitou pro ni listinu dne 2. čce 1361 na Karlšteině, kterou osvobodil městečko (oppidum) Starou Plzeň ode všech povinností, darů, robot, potahů, poplatkův a j. p., kterými až dosud byli povinni, a ustanovil, aby na příště platili na místo toho každého roku 28 kop gr. pražských purkrabí král. na Radyni. Po vystavěni hradu Karlskrone sídlo purkrabí královských bylo přeneseno do nového hradu. R. 1351 kostel P. Marie byl přestavěn v slohu gotickém a stal se farním. Patronátní právo vykonával v 2. pol. XIV. stol. probošt vyšehradský jakožto kancléř království Českého. Za faráře Rivina (1358–70) vypukl r. 1362 spor s obcí o právo chytati ryby v řece Úslavě. Purkart, probošt vyšehr. a kancléř český, rozhodl spor tak, že přiřkl faráři právo loviti v řece a obyvatelům Staré Plzně z milosti dovoleno loviti v řece ve čtvrtek od poledne až do večera a v pátek od rána až do poledne každý týden. V století XV. i XVI. Stará Plzeň zůstala též věrna víře katolické. Na kr. Ladislavovi vymohli si Staroplzeňští r. 1454 potvrzení privilegia cís. Karla IV., podobně i na kr. Ludvíkovi r. 1522 a kr. Ferdinandovi r. 1532 a posléze na cís. Maximiliánovi r. 1567. Jinak městečko Stará Plzeň sdílí další osudy s Radyní, hradem královským. Když hrad Radyně z držení komory král. byl po r. 1450 zastaven, dostala se i Stará Plzeň v ruce soukromých držitelův. Asi od r. 1496 Stará Plzeň s Radyní dostala se v držení pánů ze Šternberka a zůstala při rodě tomto až do r. 1561, kdy přešla v držení Kokořovcův, sídlících na blízkých Šťahlavech, a byla od té doby spojena s tímto panstvím. Za války třicetileté Stará Plzeň byla zpustošena a vylidněna. Hned na počátku války r. 1620 leželo zde vojsko císařské pod Buquoiem a bavorské pod Maximiliánem táborem od 12.–22. říj. a pokoušelo se přiměti hrab. Mansfelda, aby za peníze vydal Plzeň do rukou císařských. Když však nedošlo k dohodnutí s ním, vojska odtáhla dále k Rakovníku. Podobně i v pozdějších letech dlouholeté této války táhla tady často vojska. Udává se, že po válce této zůstalo ve Staré Plzni ze všeho obyvatelstva jen asi 5 neb 6 rodin. Zvolna zvedalo se městečko z ran těchto. Ale nové pohromy hrozily při změněných poměrech obyvatelstvu. Kokořovci nutili v 2. polov. XVII. st. obyv, staroplzeňské k robotám a povinnostem podobným, jako jiné své vesnické poddané. Staroplzeňští vzpírali se konati povinnosti tyto. Kokořovci nedočkali se skončení sporu svého s obcí, neboť prodali šťahlavské panství se St. Plzní a Radyní r. 1710 hrab. Ant. Černínovi z Chuděnic. Spor i za nové vrchnosti veden, neboť i Černínové nutili Staroplzeňské ke všem robotám, jako jiné své poddané. I odhodlala se obec Stará Plzeň pokusiti se o obhájení svých svobod r. 1725 přímo u císaře Karla VI., žádajíc za potvrzení privilegia cís. Karla IV. a tím také na základě jeho za osvobození ode všech povinností mimo roční plat. Císař svěřil vyšetření věci té místodržícím v Praze. Ale i vrchnost tehdejší, ovdovělá Marie Antonie hraběnka Černínová roz. hr. z Kuenburka, vystoupila rozhodně u místodržících se žádostí, aby žádost obce Staré Plzně byla zamítnuta. A také kommisse zvláštní k tomu ustanovená podala dobrozdání císaři v neprospěch obce St. Plzně 7. led. 1726. Bylo proto nařízeno Staroplzeňským, aby jakožto dědiční tělesní poddaní byli poslušni vrchnosti své a konali uloženou sobě robotu. Plzenečtí se poddali, ale nejevili v konání roboty žádné horlivosti, a proto stěžovala si vrchnost na ně zase. Za války o dědictví rakouské, když vojsko bavorsko-francouzské vtrhlo do Čech a zmocnilo se i kr. m. Plzně, tu i Plzenečtí odepřeli konati vrchnosti své robotu. I byli r. 1743 a opětně r. 1744 napomenuti k poslušnosti od místodržících a r. 1745 poznovu. Avšak tu mnozí z obyvatelů plzen. odhodlali se raději opustiti statky své a utekli do ciziny. Osudným stal se rok 1753, kdy na vyzváni vrchnosti šťahlavské přijel osobně tehdejší krajský hejtman z Plzně, hrabě z Klenového, aby oznámil obyvatelstvu St. Plzně konečný, jim nepříznivý rozsudek vyšších úřadů. Staroplzeňští sáhli k násilí. Ozbrojivše se, vytáhli přijíždějícímu kraj. hejtmanu a jeho pomocníkům vstříc a nepustili jich do města. I poslány ke zkrocení odboje tohoto čtyři setniny vojska z Plzně a zjednán násilným způsobem opět pořádek. Hlavní původci vzpoury byli zatčeni a v poutech odvedeni do káznice a Plzenečtí přinuceni konati jako jiní poddaní vesničtí povinnosti vrchnosti své. Za doby této obec pozbyla i originálů svých privilegií; nebyly jí, když je k žádosti své k císaři Karlu VI. přiložili, již vráceny. Nedivíme se proto, když v úředních dopisech i v tiscích té doby P. uvádí se jako ves a ne jako městys. R. 1846 si teprve poznovu vymohla obec St. Plzeň na cís. Ferdinandovi V. povýšení za městys a r. 1902 za město. Snd. – 2) P. (Pilsenhof), ves t., hejtm. Sušice, okr. a fara Kašperské Hory, pš. Dol. Rejštýn; 13 d., 81 obyv. n. (1890), dva mlýny.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Starý Plzenec 