Ottův slovník naučný/Plovdiv

Ottův slovník naučný
Plování	Plovdiv	Plovoun

Údaje o textu
Titulek:	Plovdiv
Autor:	Konstantin Jireček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 945–946. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plovdiv

Plovdiv, řecky Filippopolis, turecky Filibé, vynikající město v již. Bulharsku. Leží uprostřed roviny thrácké (165 m) na pravém břehu Marice okolo tří osamělých skal syenitových; daleký obzor je lemován vysokými horami, na severu Balkánem či Starou Planinou, na jih bližší Rhodopou. Leží na železnici z Cařihradu do Sofie. Jest sídlo velitelství brigádního, krajské prefektury, appellačního soudu, bulharského a řeckého metropolity, několika cizích konsulátův. Má 13 pravoslavných a armenských kostelův, 1 katolický, 26 džamijí, 1 synagogu, bulharské gymnasium, národní knihovnu s museem, četné školy rozmanitých konfessí, nemocnice atd. Do Sofie vede i telefon. Ze starých budov vynikají dobře zachovaný karavanseráj čili bezestan, kupecký to dvůr s 10 kupolemi olovem krytými, a veliké staré džamije jmenovitě Džumaa-džamisi s devíti kupolemi. Obyvatelův bylo r. 1893 36.033:20.834 Bulharův (z nich 3302 katolíkův, t. zv. Pavlikiánův), 6649 Turkův, 3906 Řekův, 2696 španělských židův, 969 Armenův, 261 Cikánův atd. Roku 1896 napočteno 41.300 duší.

P. založil král makedonský Filip II., pokořiv v l. 342–340 před Kr. zemi Thrákův až po Haemus, ale tato Philippupolis nezkvétala a brzo padla zase do rukou Thrákův. Thrácké jméno bylo Pulpudeva. Za císařské doby římské město velice se povzneslo, nazýváno jsouc někdy i Trimontium dle svého trojvrší. Velikou pohromu vzalo vypleněním od Gothův (251) a Hunnův (447). Po usazení Bulharův v Podunají v VII. stol. P. stal se pohraničním městem císařství Byzantského, obklíčen jsa vojenskými osadami, přivedenými z Malé Asie, hlavně Armenův. Slované nazývali město ve XIV.–XVII. stol. Plovdin; tvar P. je novější (o tom Kałuzniacki a K. Jireček v »Arch. f. slav. Phil.«, díl 16). V X. věku náležel P. k říši Bulharské za cářův Symeona a Petra. Veliká katastrofa bylo dobytí jeho od pohanských Rusů za knížete Svjatoslava r. 970. Za doby Komnénův P., dobře jsa opevněn a ozdoben paláci, chrámy a kláštery i navštěvován od kupcův italských, často se připomíná za pochodův křižáckých. R. 1189 až 1190 v něm přezimovali křižáci třetí výpravy. Krátké trvání za dob latinského císařství v Cařihradě mělo francouzské vévodství Plovdivské, asi 1204–35, s přestávkami. Vévodové Renier de Trit a Gérard de Stroem pocházeli z Flander. Mezi tím město r. 1206, když se v něm usadil řecký samozvanec Alexios Aspietas, bylo od bulharského cáře Kalojana dobyto a zpustošeno. R. 1208 latinský císař Jindřich před P-em porazil bulharského cáře Borila. Roku 1230 bulharský cář Jan Asěn II. nedaleko u Klokotnice porazil a zajal epirského císaře Theodora. Slabí dědicové Asěna II. P. brzo přenechali Řekům. Po krátkém bulharském panství za Jiřího Terterija II. r. 1322 až 1323 cář Jan Alexander za řeckých občanských válek mírnou cestou opanoval P. r. 1344. Bulharům odňali P. Turci okolo r. 1370. Poslední cář trnovský Jan Šišman (1393) zemřel v zajetí tureckém v P-ě. Za dob tureckých P. byl velikým městem, s obyvatelstvem nejvíce tureckým; teprve za úpadku říše Osmánské přibývalo křesťanův. V XIX. stol. P. stal se důležitým obchodním střediskem; od r. 1850 nastal v městě boj mezi Bulhary a Řeky na poli církevním a školním. R. 1876 okolí bylo jevištěm řeží křesťanův po nepodařeném povstání Srednogorském. Dne 16. led. 1877 P. obsazen od Rusův, kteří ustupující Turky rozprášili na úpatí Rhodopy. V l. 1878–85 P. byl hlavním městem autonomní provincie Východní Rumelie, která Plovdivskou revoluci 18. září 1885 spojena s knížetstvím Bulharským. R. 1892 v P-ě konána první bulharská národní výstava. KJk.