Ottův slovník naučný/Pletněv
| Ottův slovník naučný | ||
| Pletivo | Pletněv | Pletsch |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pletněv |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 915–916. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pletněv Petr Aleksandrovič, spis. rus. z doby Puškinovy (* 1792 – † 1862), vzdělal se v semináři tverském a v hlavním ústavě paedagogickém, načež přednášel slovesnost v ženských ústavech a ve škole kadetní. R. 1832 stal se professorem rus. slovesnosti na universitě petrohradské a v letech 1840–61 byl jejím rektorem. Byl také členem druhého oddělení akademie nauk od jeho založení (1841) a učitelem v carské rodině, zejména následníka Alexandra Nikolajeviče. Jsa povahy nanejvýš měkké a jemné přilnul blízko k Puškinovi a k jeho kroužku. Puškin, Žukovskij i Gogol velmi si vážili jeho přátelských rad i pomoci. Literární činnost zahájil v l. 20tých XIX. stol. verši, jež pro svoji hladkost a časem i poetickou jiskru došly značné obliby, ale brzo věnoval se úplně literární kritice a stal se theoretickým tlumočníkem názorů kroužku Puškinova. Potíraje pseudoklassicismus a žádaje od rozeného básníka dokonalé formy, uvedl do rus. literatury poprvé charakteristiku básníků podle podstaty a vnitřních vlastností jejich plodů (rozbor Žukovského a Baťuškova z r. 1822) a vycítil, že rus. literatura nemůže spokojiti se cizími formami, ale že musí stanouti na vlastní, národní půdě. O národnosti v literatuře pojednal několikráte a na onu dobu velmi zajímavě, ale jsa mírným aesthetikem a dávaje přednost otázkám formy a jazyka, rozešel se později s kroužkem Puškinovým, ač chápal a dobře oceňoval nové směry, jmenovitě realismus Gogolův. Tak nejlepších rozborů jeho »Mrtvých duší«, uvítal s nadšením Turgeněva, Dostojevského, Ostrovského, Pisemského, Pleščejeva, Polonského a j. Pouze k Bělinskému choval se nepřátelsky. Po sedm let, od r. 1824 s Dělvigem a od r. 1832 s Puškinem, byl spoluredaktorem časopisu »Sěvernyje cvěty« a v l. 1838–46 nástupcem Puškinovým v redakci »Sovremennika«. Sebrané spisy jeho vydal J. Grot (Sočiněnija i perepiska, Petr.,1885). Srv. Perepiska J. K. Grota s P. A. P-ym (t., 1896), L. Majkov, Istorikolitěraturnyje očerki (t., 1895) a stať Skabičevského ve »Věstniku Jevropy« (1885, sv. 11.).