Ottův slovník naučný/Platzer
| Ottův slovník naučný | ||
| Platz | Platzer | Plau |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Platzer |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 869. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ignác František Platzer |
|
| Související články ve Wikipedii: Josef Platzer |
|
Platzer: 1) P. Ignác, sochař čes. (* 1717 v Plzni – † 1787 v Praze). Vzdělal se v Plzni, kde pracovalo v první pol. XVIII. stol. několik vynikajících sochařů, načež se odebral do Prahy, kde záhy nabyl dobré pověsti. Se všech stran byl zahrnován zakázkami a pracoval zvláště pro chrámy a šlechtice. Císařovna Marie Terezie povolala P-a do Vídně, kde P. zhotovil několik soch pro Schönbrunn, načež byl jmenován dvorním sochařem. Potom vrátil se do Prahy, kdež zůstal až do své smrti a pohřben byl na hřbitově košířském. Z děl jeho uvádíme: sochy na hradě pražském na Hradčanech, na paláci Piccolominském, na paláci arcibiskupském, sochy a vásy na ústavě šlechtičen na Hradčanech, sochy na schodišti Černínského paláce na Hradčanech, sochy na opatství strahovském, sochu sv. Norberta na pražském mostě, sochy sv. Ignáce, Františka Xav. a j. v býv. jesuitském kostele na Malé Straně (u sv. Mikuláše), náhrobek sv. Jana Nep. v kostele sv. Víta v Praze, hl. oltář v děk. chrámě v Čes. Brodě, oltář ve far. chrámě v Ouhonicích, čtyři obrovské sochy v Schönbrunně, sochy ve vrchnostenské zahradě v Dobříši, na zámku Hoříně a v Měšicích a m. j. – Jeho synové:
2) P. Ignác, sochař (žil ještě r. 1816), vzdělal se u svého otce a zhotovil mnoho sochařských prací v domech šlechtických v Praze a na venkově, ač jeho práce nevyrovnají se otcovým. – Více vynikl jeho bratr
3) P. Josef, malíř architektur a dekorací (* 1752 v Praze – † 1810 ve Vídni). Studoval gymnasium v Praze a týmž časem učil se kresbě u Frant. Wolfa. Přičiněním hrab. Kounice dostal se do Vídně, kdež však nedařilo se mu valně. Byl odkázán sám na sebe a kreslil zejména kresby architekturní. Teprve slavnostní branou, kterou zbudoval pro jakousi slavnost ve Vídni, upozornil na sebe a byl povolán r. 1781 do Prahy malovat dekorace pro nové stavovské divadlo. Později císař Josef II. objednal u něho práce pro dvorní divadlo a zakoupil také jeho obraz Julius Sabinus loučí se ve vězení se svojí rodinou. Pro mnohé šlechtické rodiny maloval celá domácí divadla, načež od císaře Leopolda II. byl jmenován dvorním divadelním malířem, r. 1796 jmenován malířem komorním. Z četných obrazů P-ových uvádíme: Měsíčná noc (pro kn. Colloreda); Beatrice Cenci; Podzemní vězení inkvisiční (gal. kn. Liechtensteina); Horaciové; Cimon ve vězení; Únos Heleny; Herkules přivádí Alcestu Admetovi; Kleopatra u mrtvoly Antoniovy; Zavraždění Semiramidy a j. skoro vesměs malby architekturní, do nichž zhusta malbu figurální provedl Füger.