Ottův slovník naučný/Plater
| Ottův slovník naučný | ||
| Platensko | Plater | Platereskní sloh |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Plater |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 855. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Plater (původně von dem Broele, genannt P.), šlechtický rod polský původu německého z Vestfálska. V Pobaltí připomíná se již od samého počátku XIV. stol. V XVII. stol. rozdělil se ve dvě hlavní větve: polsko-livonskou a žmuďskou, s četnými liniemi dalšími. Z členův rodu Jan Ludvík († 1736) byl starostou dvinským a potom vojvodou livonským a proslul jako milovník latinského veršování v Polsku. Jeho vnuk Kazimír Konstantin († 1807) v l. 1776–83 a 1784–88 byl členem stálé rady v oboru spravedlností, v l. 1791–95 byl členem státní rady a státním sekretářem pro zahraniční věci a r. 1793 stal se podkancléřem litevským. R. 1792 byl vyslán s politickým posláním do Petrohradu, o čemž napsal obšírný Diaryjusz (vyd. 1856). Povstání Kościuszkovo podporoval štědře penězi. Napsal mnoho příležitostných spisův a brošur obsahu politického (polsky a také francouzsky). V rukopise zůstavil obšírné dějiny polské za Stanislava Augusta. Jeho syn Ludvík († 1846) bojoval u Maciejowic (1794), kdež byl i raněn, potom oddal se hospodářství a úsilnému pěstění lesnictví. V l. 1807–11 byl mezi inspektory státních lesů v ruském Polsku. R. 1316 stal se generálním ředitelem státních statkův a lesův a předsedou polytechnické rady. Roku 1830 zakročil u francouzské vlády v Paříži ve prospěch polského povstání, začež mu byly statky zabaveny. P. usadil se pak v Poznaňsku (1840), kdež i zemřel. Napsal: Rzecz o gospodarstwie leśnem (1807); Opisanie geograficzno-historyczno-statystyczne wojewôdztwa Poznańskiego (1841) a Opisanie historyczno-statystyczne wielkiego księstwa Poznańskiego (1846). Také psal příležitostné spisy politické. – Jeho bratr Stanislav († 1851) sloužil nejprve ve vojsku polském v Rusku, pak uchýlil se na své statky a oddal se studiu geografie a historie. Napsal: Geografija wschodniej części Ewropy (1825); Atlas historique de la Pologne (1827); Plans des sièges et des batailles qui ont eu lieu en Pologne pendant le XVIIe et XVIIIe siècle (1828); Atlas statystyczny Polski i krajów okolicznych. Kromě toho vydal listy Jana Sobieského královně Marii z výpravy k Vídni ve franc. překladě (1826), výbor dramat Kotzebuových v překladě polském a »Malou encyklopaedii polskou« (ve 2 sv. 1839–47). – Adam P., synovec Kazimíra Konstantina († 1862), proslul jako přírodovědec a archaeolog. Napsal zejména: Rzut oka na skład geognostyczny Inflant (1832); Widoki pozostałych w Krakowie pomników staroźytnych Polski (1826); O dawnych grobach i staroźytnościach otkrytych w Inflantach polskich (1848); Spis zwierząt ssących, ptaków i ryb krajowych (1852); Opisanie hydrograficzno-statystyczne Dźwiny zachodniej, oraz ryb w niejźyjących (1861). Z ostatních členů rodu známi jsou: Vladimír Stanislav, který vydal Zbiôr pamiętników do dziejôw polskich (4 sv., 1858–59); Vladislav († 1889), který po povstání polském r. 1830 redigoval v Paříži časopis Le Polonais (1833–36) a způsobil podání adressy ve prospěch Polákův angl. parl. r. 1832. Horečnou činnost rozvin Plater opět za povstání r. 1863. Vladislav P. je zakladatel Národního musea polského v Rapperswylu ve Švýcařích. – Nejznámější jest Emilie P-ova († 1831), která od matky své vychována byvši po chlapecku, r. 1830–31 účastnila se velmi činně povstání polského nejprve samostatně, pak ve sboru Parczewského a potom Chłapowského; sloužila jako kapitán a její oddíl vynikal vždy statečností a znamenitou kázní. Zemřela však již r. 1831 (23. pros.) na zimnici.