Ottův slovník naučný/Plantago
| Ottův slovník naučný | ||
| Plantaginaceae | Plantago | Plantamour |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Plantago |
| Autor: | Jan Vilhelm |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 841. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jitrocel |
|
Plantago L., jitrocel (Wegerich), rostlinný rod celedi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Byliny s květy obojakými a s plody dvou- až vícesemenými tobolkami. U nás roste 6 druhů. U cest, na polích a na lukách hojně roste a kvete od května až do podzimu P. media L., j. prostřední. Z vytrvalého, krátkého oddenku vyrůstá růžice přízemních, elliptičných listů v krátký řapík zúžených, 7–9žilných, posázených po obou stranách krátkými chloupky. Z úžlabí těchto listů vyhání oblé, dole obloukovitě prohnuté stvoly, zakončené válcovitými klasy drobných, hustě směstnaných kvítků. Kvítky jsou 4četné, s tyčinkami dlouhými, jež mají nitky fialové. Svrchní semeník složen jest ze 2 plodolistů, který mění se v tobolku obsahující ve 2 pouzdrech po 1–2 semenech. P. major L., j. větší, má listy vejčité neb elliptičné, v dlouhý řapík zúžené, obyčejně lysé. Stvoly bývají zdéli listův a klasy delší než stvol sám. Tyčinky mají nitky bílé a prašníky s počátku fialové, později namnoze hnědé. Tobolky mají v pouzdrech po 4–8 semenech. Roste na podobných místech a kvete v týž čas jako předešlý druh. Od Evropanů roznesen tento druh po veškerém světě a severoameričtí domorodci zovou jej »šlepějí bělochů«. Listův a kořenů rozmačkaných užívá se v domácím lékařství na rány, semena žerou rádi zpěvní ptáci. P. lanceolata, j. kopinatý, má stvoly hranaté, podélně ryhované, a listy kopinaté, k oběma koncům zúžené, celokrajné neb oddáleně vroubkované, s řapíky žlábkovitými, na zpodu často huňatými. Klásky květní bývají podlouhle válcovité nebo vejčité. Přední 2 zuby kališní spolu srůstají v dvojklaný ušet. Koruna jest barvy nahnědlé, tyčinky mají bělavé nitky a bledožluté prašníky. Tobolky obsahují v pouzdrech po jednom semeni. Doba květu i stanoviska jako u předešl. druhu. Thé uvařené ze sušených listů je lékem v chorobách plicních. Šťáva z rozmačkaných listů hojí rány. Listy rády žerou ovce a bývá vyséván proto (v Anglii) do jetele. P. maritima L., j. slatinný č. trojhrotník pomořský, roste nejraději na slaných půdách na několika místech v Čechách a na Moravě, zejména však na mořských pobřežích, kdež dobývá se z něho soda. P. arenaria W. K., j. písečný, jest bylinou jednoletou. Lodyha rozvětvená porostlá jest oddáleně vstřícnými listy, z jejichž úžlabí vyrůstají na dlouhých stopkách vejčité, strboulkovité klasy drobných kvítků. Roste na písečnatých půdách hlavně v Polabí, ve střední a již. Moravě. Kvete v čci a srpnu. Na skalnatých úbočích a travnatých stráních Vel. Kotliny na Jeseníku roste P. montana, j. horský, podobající se zakrslému P. lanceolata. Vm.