Ottův slovník naučný/Planice
| Ottův slovník naučný | ||
| Planche | Planice | Planička |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Planice |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 837. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Plánice |
|
Planice: 1) P. starožitné město v Čechách v hejtm. klatovském, má 213 d., 1830 obyv. č. (1890), okresní soud, četn. stanici, pš., telegraf, vikářství, farní kostel sv. Blažeje z r. 1755 (ve XIV. stol. farní), 5tř. šk. s pobočkami, městský dům, lékárnu, okr. hospod. záložnu, dva mlýny a výroční trhy. Alod. panství P. s Němčicemi a Lovčicemi má 3206,26 ha půdy; náleží k němu zámek s parkem, dvůr, pivovar a sýrárna v Němčicích, majetek Arnošta hr. Wallisa, jehož předkové je drží od r. 1790. Připomíná se zde kostel a P. sama r. 1397 městem. Erb městský (vyobr. č. 3152.) popisuje se takto: v červeném štítě na zelen. trávníku stříbrná čtverhraná věž s branou otevřenou, mříží vyzdviženou; u zpodu na levo od věze znak pánův z Rožmberka, v pravo pak stříbrná lilie a na hřebenu věže mezi zlatými makovicemi spatřuje se stříbrná labuť v pravo hledící. Z dřívějších majitelů P. připomínají se Kostkové z Postupic, Krušinové ze Švamberka, v XVI. st. Šternberkové, z nichž Václav postoupil P-ci (1630) Jaroslavu Bořitovi hr. z Martinic, jehož potomci tu seděli do r. 1789. P. jest rodiště Čeňka Kotala. – Okresní soud zauj. 241,41 km2, má 2524 domy, 16.902 ob. č., 9 n.; ze 16.924 přítom. ob. je 16.791 katol., 133 židův; z těch 8242 muž., 8682 žen. (1890). – 2) P. Nová, čásť města P. s 32 d., 188 ob. (1890).
3) P. Dolní (Niederplanitz), ves v král. Saském, v kraji zvikavském, má 11.391 ob. (1900), dva evang. kostely. – 4) P. Horní (Oberplanitz), ves t. asi 5 km od Zvikavy, s 9828 obyv. (1900), ev. kostelem, zámkem. Obě tyto vsi mají vydatná ložiska na kam. uhlí. Od r. 1641 hoří zde pod zemí kamenná flec, nad níž zřízeny jsou velikolepé zahrady se hřívnami.