Ottův slovník naučný/Piter
| Ottův slovník naučný | ||
| Piteå | Piter | Pitesci |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Piter |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 804. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Josef Bonaventura Piter |
|
Piter (Pitter) Bonaventura Josef, probošt a historik (* 1708 v Třebechovicích – † 1764 v Rejhradě). Z rodiny byl chudé, ale ujal se ho strýc jeho, františkan z Hostinného, jenž mu vymohl místo fundačního zpěváka v klášteře broumovském; P. tu zároveň konal studia humanitní a odbyv je vstoupil do řádu benediktinského v Broumově r. 1728 (odtud Bonaventura). Studia filosofická a theologická konal v Břevnově, načež r. 1733 byl vysvěcen na kněze. Pracoval pak v duchovní správě (v Břevnově a Polici), jakož i ve škole v Broumově a v Břevnově; r. 1742 byl představeným konventu polického. Roku 1746 stal se sekretářem, bibliotekářem a archivářem celého řádu benediktinského v zemích českých (sídlem v Broumově) a v úřadě tom opatřil si velmi bohaté vědomosti historické a zejména z diplomatiky. Roku 1756 byl proto vyslán jako zástupce řádu do Vídně v rozepři svého kláštera s arcibiskupem pražským. Ve Vídni působením dvorního archiváře A. Taulova z Rosenthalu dostal titul »c. k. českého historiografa« a přístup do cís. knihovny a dvor. archivu. Marie Terezie pak jmenovala jej svým zpovědníkem a způsobila jeho volbu za probošta v Rejhradě (1756). Starosti a povinnosti spojené s novým úřadem zabíraly všechen jeho čas i celou jeho bytost; nicméně i při tom P. snažil se vykonati pro historii, co mu fysicky bylo možno. Zemřel po dvouletém chřadnutí 15. kv. 1764. P. je z prvních domácích historiků českých, kteří při činnosti své obrátili zřetel především na původní prameny, P. sebral v tom směru ohromný materiál. Tiskem vyšlo od něho jen málo: Hlas na výsosti (1748); Pietas Benedictina (1751); Řehole aneb zákon sv. otce Benedikta opata (1760); Thesaurus absconditus in agro Břevnoviensi (1762); Venceslai a Chwaletitz Benedictini Rejhrad. Tractatus de passione et morte Domin i Nostri Jesu Christi (1764). Mnohem více prací zůstalo v rukopise v klášterní knihovně rejhradské. Bohaté sbírky pramenné, jež P. za mnohá léta nashromáždil, jsou trojího druhu: jednak jsou to sbírky kronikářů českých, jednak benediktinský diplomatář česko-moravský, jednak kroniky klášterů moravských od XI. do XIV. stol. Srv. J. E. B. Havelka v »ČČM.«, 1828.