Ottův slovník naučný/Piron

Ottův slovník naučný
Pirola	Piron	Pirot

Údaje o textu
Titulek:	Piron
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 771. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Piron [-ro͡n] Alexis, básník franc. (* 1689 v Dijonu – † 1773 v Paříži), syn básníka Aiméa P-a, jenž psal v nářečí burgundském, upozornil na sebe záhy lehkými a často obscoenními verši, jakož i vtipy, jimiž si dobíral obyvatele dijonské; r. 1719 opustil Bourgogne a usadil se v Paříži, kdež zakusil s počátku dost bídy. Od r. 1723 po pět let skládal šaškovské kusy pro Théâtre de la Foire, jež nebyly tištěny. Pak pracoval pro Théâtre français, kdež sehrána r. 1728 jeho hra Les fils ingrats (pozd. změnil název v École des pères); r. 1730 neměl úspěchu s tragédií Callisthène; nepodařeny byly také Gustave Vasa (1733) a Fernand Cortez (1744); za to veliký úspěch měla komédie veršem La Métromanie (1738), jejíž pověst dlouho se držela, a přes to, že není zdůvodněna, zůstává pravdou, že »Métromanie« je z nejlepších komédií své doby, chudé ovšem v dramatické poesii až běda. Literární význam P-ův je však v drobných lehkých verších (listech, povídkách, balladách) a ještě více v jeho satirických epigrammech a vtipech často velmi zlomyslných. Jimi získal mnoho nepřátel, kteří zmařili také jeho volbu do Akademie franc. r. 1753; král jej nepotvrdil, poukazuje k tomu, že P. složil kdysi nemravnou »Ode à Priape«. P., jenž oslepl v stáří, žil pak život chudobný, a nebýti podpor některých příznivců, dokonce i nuzný. Díla P-ova vydal Rigoley de Juvigny r. 1776 v 7 sv. (1800 v 9 sv.); kriticky a úplně Bonhomme roku 1859 (znova 1888); týž vydal »Poésies choisies et pièces inédites de P.« (1879).