Ottův slovník naučný/Piper (příjmení)
Ottův slovník naučný | ||
Piper | Piper (příjmení) | Piperaceae |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Piper |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 762–764. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Piper: 1) P. Karl, hrabě Čucho, státník švédský (* 1647 – † 1716). Pocházel z rodiny německé ve Švédsku usedlé a r. 1668 vstoupil do státních služeb. Roku 1679 za Karla XI. povýšen do stavu šlechtického, r. 1689 stal se státním sekretářem a po smrti Karla XI. důvěrníkem Karla XII., který povýšil jej do stavu hraběcího r. 1698 a jmenoval r. 1702 kancléřem university upsalské. Jakožto první ministr byl stálým rádcem královým, právě tak jako byl pravou rukou jeho předchůdce, jak ve věcech vojenských tak i v záležitostech míru, ve kterých však zhusta musil ustoupiti bojovnosti králově. R. 1709 byl zajat u Poltavy, byl vězněn v Moskvě a zemřel v zajetí. – Choť jeho vnuka hraběnka Eva Sofia P-ová (* 1752, † 1816), rozená Fersenova, hrála jistou úlohu v opposici šlechty švédské počátkem století XIX. Při náhlé smrti prince Karla Augusta r. 1810 byla vážně podezřívána, a když její bratr A. von Persen byl zavražděn, prchla ze Štokholmu a uchýlila se do Löfstadu, kde zemřela.
2) P. Ferdinand, theolog a archaeolog něm. (* 1811 v Stralsundě – † 1889 v Berlíně). Studoval theologii, habilitoval se r. 1840 na univ. berlínské, kdež byl r. 1842 jmenován professorem, r. 1849 ředitelem křesťansko-archaeolog. musea při universitě. Vydal množství spisů theologických a archaeologických, jako zejména: Kirchenrechnung (Berl., 1841); Gesch. des Osterfestes (t., 1845); Mythologie und Symbolik der christlichen Kunst (Výmar, 1847–51, 2 sv.); Ueber den christlichen Bilderkreis (Berl., 1852); Karls d. Gr. Kalendarium und Ostertafel aus der Pariser Handschrift herausgegeben (t., 1858); Die Kalendarien und Martyrologien der Angelsachsen (t.,1862); Einleitung in die monumentale Theologie (Gotha, 1867) a j. Vedle toho vydával »Evangelischer Kalender« (1850–70), z něhož vzniklo biografické dílo Zeugen der Wahrheit (Lip., 1873–75, 4 sv.).