Ottův slovník naučný/Pinakl
| Ottův slovník naučný | ||
| Pina (řeka) | Pinakl | Pinakoidy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pinakl |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 749. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pinakl (franc. pinacle, lat. pinnaculum), vrchol, zvláště v architektuře gotické a při dekoraci; neprolamovaná, jehlancová střecha nad baldachinem v pozdějším slohu romanském. S počátku málo p-u užíváno ve stavitelství, teprv od XII. stol. se rozšířil a budován v rohu věží tak, že sám představoval malou věž; někdy, jako na bočné façadě kathedrály remešské, býval zdoben výklenky a sochami v nich. Čím dále nabýval forem vzdušnějších a lehčích a stával se motivem ornamentním.