Ottův slovník naučný/Piloty
| Ottův slovník naučný | ||
| Pilota | Piloty | Piloun |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Piloty |
| Autor: | František Xaver Harlas, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 746. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Související články ve Wikipedii:Karl von Piloty |
|
Piloty: 1) P. Ferdinand, lithograf německý (* 1786 v Homburce ve Falci — † 1844 v Mnichově). Záhy po vynalezení lithografie Senefeldrem vydal r. 1808—15 se Strixnerem 432 lithografií podle kreseb starých mistrů, od r. 1815 pak lithograf. dílo o galeriích v Mnichově a Schleissheimu, od r. 1853 s Jos. Löhlem o staré pinakothéce v Mnichově; v díle tomto pak pokračoval jeho syn Karel. Lithografický ústav P-ův a Lühlův stal se nejznamenitějším svého druhu, jakož P. byl z nejdovednějších lithografů své doby vedle Mannlicha, Senefeldra a Strixnera. Jeho syn
2) von P. Karl, lithograf a malíř něm. (* 1 říj. 1826 v Mnichově — † 21. čna 1886 t.). Byl žákem svého otce, r. 1841 vstoupil na mnichovskou akademii a po smrti svého otce ujal se řízení závodu. Bavorský král Maximilián II. objednal u P-ho první větší obraz Kurfiršt Max I. přistupuje ke katolické lize r. 1609, určený pro Maximilianeum v Mnichově a dokončený r. 1854. Nejvíce však proslavil se P. obrazem Seni u mrtvoly Valdšteinovy r. 1855 (v pinakothéce). Jeho realismus byl všude veleben a zvláště líbila se věrnost v znázorňování tak řečených věcí vedlejších, kroje, nářadí, zbraní, látek, kovu atd. Podle vzoru školy belgické, repraesentované tehda Gallaitem a jeho historismem, P. dbal o sytý kolorit. Jako professor a čestný člen mnichovské akademie odchoval mnoho žáků slavných jmen. Od r. 1858 působil na akademii, r. 1874 po smrti Kaulbachově stal se jejím ředitelem. U P-ho učili se Deiregger, Lenbach, Hermann, Kaulbach, Gabriel Max, Makart, Benczur, Gierymski a j. v. Škola P-ho vyznamenává se předností, že ponechával talentům svých žáků, aby se vyvíjely rázovitě, a že kladl váhu na dokonalé ovládání malířské techniky. Bylť po dlouhěm čase prvním německým malířem, který skutečně malovati dovedl, a přivedl najmě malbu olejovými barvami k vysokému stupni dokonalosti. Jinak jsou jeho obrazy komposice dosti všedně koncipované a pozdější doba nazvala P-ho »malířem historických neštěstí«. Z rozměrných maleb jeho buďtež uvedeny: Nero nad zříceninami spáleného Říma (1858, národní museum v Pešti); Galilei v žaláři (1864); Kolumbus (galerie Schackova v Mnichově); Valdšteinova cesta do Chebu; Zavraždění Caesara; Girondisté; Dauphin Ludvik XVII. u obuvníka Simona (Kunsthalle v Hamburce); Thusnelda jako zajatkyně Germaníkova (Nová pinakothéka v Mnichově) atd. P. byl též dobrým portraitistou. F. H-s. – Jeho bratr
3) P. Ferdinand, malíř něm. (* 1828 v Mnichově – † 1895 t.), vzdělal se na malířské akad. v Mnichově, zvláště u Schorna, pak byl mu učitelem jeho bratr Karel. Z prací jeho uvádíme: fresky v nár. museu v Mnichově (zejm. Rozkvět Augšpura) a v radnici v Landsberku n. L. Pro Maximilianeum v Mnichově maloval olejomalbu Královna Alžběta Anglická přehlíží vojsko; mimo to: Thomas Morus ve vězení; Nemocný Raffael; Hrabě Eberhard Virtemberský u mrtvoly svého syna; Kázání kapucínské v Římě; Rozsudek Šalomounův a j. Na hradě Neuschwansteině pro krále Ludvíka II. Zápas pěvců na Wartburce. Mimo to illustroval Schillerovu báseň »Píseň o zvonu«.