Ottův slovník naučný/Pilgramové
| Ottův slovník naučný | ||
| Pilgram (osoby) | Pilgramové | Pilhalnie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pilgramové |
| Autor: | Václav Petrů |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 740. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Pilgramové, starobylá rodina českomoravská, jejíž první stopy nalézáme mezi patricijskými usedlíky v Jihlavě. Již r. 1372 Jakub a Jan, bratří P., obdrželi od Václava, probošta praemonstrátův kanických, vesnici Otín a t. r. si koupili také od Hejmanna z Brodu, sudího jihlavského, právo soudcovské se všemi užitky a pokutami za 150 kop grošů pr. Roku 1376 dáno jim v léno také menší mýto v Jihlavě, jež si pak od markraběte Jošta zakoupili jako dědičné léno zemské. Vnukům jejich Janovi a Prokopovi král Ladislav dal ještě právo vybírati tržné a výčepné a konečně i poplatek za váhu. Král Jiří jim přidal ves Rantířov a prodej soli. R. 1501 král Vladislav potvrdil Ladislavovi P-vi rychtářství jihlavské spojené s advokacií, vesnice Otín a Rantířov, malé mýto, výčepné, váhu a prodej soli v dědičné léno královské. Potom obec jihlavská s povolením královským si vykoupila od P-mů rychtářskou vesnici Otín a Rantířov, jakož i malé mýto a výčepné. – V Čechách potkáváme se s rodinou P-mů nejprve na Horách Kutných, kde jí náležel dům »u Mědínků«, jemuž se říkalo také dům »Pilgramovský« (Dačický, Paměti, II). Roku 1582 Daniel P-am byl komorním registrátorem císaře Rudolfa II., který jej potom jmenoval hejtmanem statku a panství Krupky, od něhož mu jako »věrnému svému milému« odprodal 441 provazec lesů místy vysekaných. – Z moravské haluze této rodiny pocházel Antonín P-am, věhlasný stavitel veliké věže chrámu svatoštěpánského ve Vídni, již r. 1433 dohotovil. Od něho pochází také proslulá kazatelna v témž chrámě, jež se pokládá všeobecně za pravý skvost umění plastického. Jiný Antonín P-am (* 1730 ve Vídni), jenž vstoupil do řádu jesuitského, stal se doktorem filosofie a obíral se horlivě astronomií a meteorologií, načež byl jmenován cís. astronomem. Po zrušení řádu oddal se všecek badání vědeckému a zemřel ve Vídni r. 1793. Z péra jeho vyšly odborné spisy: Ephemerides astronomicae; Calendarium chronologicum medii potissimum aevi monumentis accommodatum; Untersuchungen über das Wahrscheinliche der Wetterkunde a j. Pů.