Ottův slovník naučný/Pierson
| Ottův slovník naučný | ||
| Piersna | Pierson | Piesenreith |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pierson |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 718–719. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pierson [pírsn]: 1) P. Henry Hugh viz Pearson.
2) P. Allard, theolog a spisov. nizozemský (* 1831 v Amsterdamu – † 1896). Stal se doktorem theologie v Utrechtě podav dissertaci De realismo et nominalismo, pak kazatelem v Rotterdamě (1857–65), m. professorem theologie na universitě heidelberské (1870–74) a professorem dějin umění v Amsterdamě (1877). Vydal: Intimis. Medeaeelingen (1861; 5. vyd. 1881); Richting en leven (2. vyd. 1883); Geschiedenis van het katholicisme (1865 až 1872, 4 sv.); Een studië over de geschriften van Israëls profeten (1877); Studiën over Joh. Kalvyn (1880, 1883, 1891); Verisimilia (s Naberem, 1886); Geestelijke voorouders (1887 až 1893, 3 sv.); svazek básní Gedichten (1882) a metrický překlad Aischylovy Oresteje (t. r.).
3) P. William, pruský historik (* 1833 – † 1899); do r. 1893 byl professorem dějepisu na gymnasii v Berlíně. Napsal: Preussische Geschichte (1864; 1898 ve 2 sv. 7. vyd.); výtah zv. Leitfaden der preussischen Geschichte dočkal se r. 1899 vydání 13.; Elektron, oder über die Vorfahren, die Verwandtschaft und den Namen der alten Preussen (1869); Aus Russlands Vergangenheit (1870); Bilder aus Preussens Vorzeit (1872); Der grosse Kurfürst (1873) a Kurfürstin Dorothea (1886). Kromě toho uspořádal sedmé vydání E. Dullera Geschichte des deutschen Volkes s pokračováním (1891, 2 sv.).
4) P. Nicolas Gerard, nizozemský státník a národní hospodář (* 1839 v Amsterdamě). Věnoval se tam obchodu, stal se r. 1865 ředitelem banky Surinamské, r. 1868 ředitelem a r. 1881 praesidentem banky Nizozemské. Roku 1877 jmenován professorem nár. hospodářství na universitě v Amsterdamě, r. 1891 stal se ministrem financí v ministerstvě Taka van Poortoliet a upevnil finance důkladnou reformou staré daně a zavedením nové daně provozovací; r. 1894 odstoupil s celým ministerstvem. Roku 1897 utvořil po vítězství liberálů liberální unionistické ministerstvo, v němž jako ministerský předseda převzal opět finance. Napsal mezi jiným: De toekomst der Nederland Bank (Amsterdam, 1863); Het Kultuurstelsel (Haarlem, 1868); Grondbeginselen der Staathuishoudkunde (t., 1875–76, 2 sv.; 3. vyd. pod tit. Leerboek der Staathuishoudkunde, 1898–99, 2 sv.).