Ottův slovník naučný/Picus
| Ottův slovník naučný | ||
| Picus (zoologie) | Picus | Píč |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Picus |
| Autor: | Vladislav Kalousek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 712–713. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Picus [-kus], v římském mythu vlastně datel, posvátný pták Martův, znal prý tajné zvěsti a poklady, že se stal i věštcem Martovým. Jinde P. nabývá podoby daemona lesního, Faunovi se blížícího, jako v mythu u Ovid. Fast. III. 291; jinde jest božstvem rolnictví, zvláště hnojení polí, a ztotožňován s Picumnem a Pilumnem (v. t.). V báji laurentské P. jest bojovným králem, synem Saturnovým a otcem Faunovým. Palác jeho líčí obšírně Vergil (Aen. VII. 170) asi dle starožitné svatyně Martovy; P. tam trůnil v podkasané trabei s lituem v pravici, v levici drže ancile, čímž vytčen jako věštec a bojovník. Ovid v Metam. XIV. 313–434 líčí Pika jako spanilého bohatýra, jenž lově po lesích Latia získal si lásku nymfy Canens (v. t.); když proto pohrdl Kirkou, jež jej rovněž upoutati chtěla, proměněn v datla. Choť jeho jmenují jinde Kirku nebo Pomonu. klk.