Piaristé, řehole pobožných škol (lat. Ordo clericorum regularium pauperum Matris Dei scholarum piarum), která byla založena od Josefa z Calasanzy r. 1597 v Římě, nejprve rozšířila se po Italii, r. 1631 přišla do Moravy, r. 1640 do Čech, pak v několika málo letech do Polska, Uher. Španěl, nejpozději (1716) do Německa. Že mimo italské území p. nejdříve na Moravě a v Čechách se rozšířili, vysvětluje se tou okolností, že vídeňský kardinál Khlesl již v letech 1612–18 vyzýval Jos. z Calasanzy, aby v zemích rakouských kolleje zřídil, a podobně naléhal pražský kardinál hrabě Harrach r. 1622, aby Piaristé přišli do Prahy. Nedostatek však učitelských sil v řeholi bránil, aby vyzvání tomu se vyhovělo, až teprve na usilování olomouckého arcibiskupa kníž. z Dietrichšteina r. 1631 p. přišli do Mikulova. Druhá kollej zřízena pak roku 1634 v Lipníku. V Čechách zřízena r. 1640 první kollej v Litomyšli, kollej pražská zřízena r. 1752. Mimo to byly v Čechách kolleje v Ml. Boleslavi, v Benešově, Rychnově, Budějovicích, Mostě, Hajdě, Berouně, Doupově, Kadani; na Moravě v Mikulově, Strážnici, Lipníku, Kroměříži, Staré Vodě, Příboře, Hustopeči, Kyjově, Mor. Třebové; ve Slezsku v Bruntále. Když pak řehole rakouské pro nedostatek učitelských sil nemohly vyhověti požadavkům školských zákonů z r. 1870–1873, obmezeno působení řádu toho, jež bylo povždy humanní a s poctivou paedagogickou snahou prováděno a i svého času dobrou protiváhou bylo školským vlivům jesuitův. Mimo tři obyčejné řeholní sliby skládají p. zvláštní slib čtvrtý, podle ustanovení svého zakladatele, vzdělávati totiž bezplatně chudou mládež. Vedle slibu toho p. všímali si původně jen nemajetných, až teprve k rozkazu papeže Pavla V. r. 1618 jali se vyučovati i zámožné. Snášelivost náboženskou prováděli do té míry, že přijímali chovance i cizích konfessí. Z řad jejich vyšli mnozí učení a osvícení mužové. Srv. Schaller, Gedanken über die Ordensverfassung der Piaristen und ihre Lehrart (Praha, 1805).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Řád zbožných škol