Údaje o textu
Titulek: Pižmo
Autor: Karel Lukáš
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 823. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pižmo

Pižmo (mošus, bisam) je výpotek žlázy kabara pižmového, která se nalézá na břiše samců, za pupkem, a obsahuje mazlavou hmotu červenohnědou, pronikavě páchnoucí. Žlázy vyříznou se zvířeti hned, jak je zabito, a usuší se na slunci; obsah jejich při tom ztvrdne a rozpuká se v černohnědá zrnka drobivá, silného význačného zápachu. Do obchodu přicházejí buď celé váčky nebo pouze sušená zrnka p-ma.

Nejlepší druh p-ma, který je také officinální, je p. tonkinské (čínské, tibetské); jsou to váčky velikosti menšího vejce, po jedné – vnější – straně jsou pokryty srstí štětinovou, obyčejně bývají po dvou zabaleny do čínského papíru a pak narovnány do beden, vyložených plechem olověným a z vně obalených silnou látkou hedvábnou. Číňané umějí je velmi dovedně falšovati tím, že některé váčky rozříznou, vyndají čásť obsahu a nacpou na jeho místo různé přísady bezcenné, jako sušenou krev, zvláštní druh hlinky, ba i malé kamínky, potom zašijí řez tak dovedně, že to stěží možno poznati; tím způsobem bývá falšována asi desetina váčkův.

Lacinější druh p-ma je kabardinské (ruské, sibiřské, moskevské), jehož váčky jsou podlouhlejší, hruškovité, sploštělé, obsah váčku je práškovitý, hnědý, zápachu slabšího a zároveň poněkud čpavého. Nejmenší cenu a důležitost má p. bengálské č. annamské zápachu sice silného, ale méně příjemného. V malém prodává se pouze obsah z váčku vyňatý, který třeba přechovávati v nádobách pečlivě uzavřených. Je to hmota práškovitá černohnědá, ve vodě rozpouští se 50%, v líhu 10%, líhového roztoku užívá se hojně pod jménem tinktury pižmové ve voňavkářství. V lékařství užívá se nyní p-ma velmi málo. Delším přechováváním v uzavřených nádobách slábne vůně p-ma, krom toho lze ji utlumiti působením siry, chininu, kyselých solí nerostných a j., ve všech těchto případech vůně opět se probudí působením čpavku. Vůně p-ma je tak silná a vytrvalá, že je mnohému protivna; ve voňavkářství užívá se ho hlavně za přísadu do smíšených voňavek a to pouze v malých dávkách, aby jeho vůně nevystupovala, nýbrž splynula s ostatními.

Menší množství látky, stejně jako pravé p. páchnoucí, vyskytuje se u mnohých jiných živočichů, ba i v říši rostlinné. Ze zvířat vyznačují se zápachem pižmovým: tur pižmový č. pižmoň (Ovibos moschatus), pekari, krysa pižmová, kachna pižmová, samice alligatora, někteří brouci. Z rostlin je nejznámější květina zvaná právě pro svůj zápach pižmem (viz Mimulus), též jedna houba páchne p-mem. Sušených žlaz krysy pižmové užívá se za surrogát p-ma.

Od r. 1889 prodává se umělé p. vyrobené dle patentu Bauerova; je to směs trinitrobutyltoluolu a antifebrinu v poměru 10:90, bílá hmota krystallická, v líhu snadno, ve vodě málo rozpustná. Roztok zředěný na 20.000 až 50.000 má ještě pronikavý zápach. Užívá se ho hlavně v mydlářství, je také velmi drahé, jako pravé. viz též Jantarový olej. V Lipsku firma Valentin a Schwarz vyrábí t. zv. tourquinol, který má také zápach pižmový. Lš.