Ottův slovník naučný/Phallus
| Ottův slovník naučný | ||
| Phalloideae | Phallus | Phanerogamae |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Phallus |
| Autor: | Ladislav František Čelakovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 675. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Hadovka smrdutá |
|
a celkový pohled na houbu vyvinutou: dole pochva (volva), uprostřed třeň, nahoře klobouk (zmenč. na ½); b totéž na průřezu podélném (střed třeně vynechán, zmenš. na ½); c průřez podélný mladším stadiem, t. zv. vejcem.
Phallus, jelenka, rod hub břichatých čili břichatek (Gasteromycetes), z čel. Phalloideae (v. t.). Starý tento rod Linnéjský od času Friese rozděluje se ve dva rody, Mutinus Friesa Ithyphallus Fries, jež lze po případě pokládati též za sekce rodu Ph. Oba rody vyznačují se třeněm (receptaculum) dutým, o stěnách komůrkovaných, válcovitým neb vřetenovitým (zvláště k hořejšímu konci zúženým), obklopeným dole roztrženou pochvou (volva) a nesoucím na hořejším konci výtrusorodé pletivo (gleba) tvaru zvoncovitého. Jenže v rodu Mutinus gleba přiléhá přímo k vrcholku třeně, kdežto v rodu Ithyphallus pokrývá zevn. stranu klobouku rovněž zvoncovitého, jenž přes konec třeně navlečen jest a nejhojřeji s ním souvisí. Rod Mutinus obsahuje asi 6 druhů, z nichž nejznámější jest M. caninus Fr. (Ph. caninus Huds, j. psí) až 15 cm vysoký, se stonkem bílým a výtrusorodou massou (glebou) červenou, bez zápachu. Roste v měsících srpnu a září v lesích na shnilých pařezech. Rozšířen jest ve střední a severní Evropě, jakož i severní Americe. V Čechách nebyl dosud nalezen. V rodu Ithyphallus, jenž obsahuje asi devět druhů, nejvíce známý druh jest I. impudicus Fries (Ph. impudicus L., j. obecná, hadovka, něm. Eichelpilz, Ruthenmorchel). Má třeň 10 až 30 cm vysoký, jakož i pochva na jeho zpodu bílý neb slabě nažloutlý, nesoucí na temeni klobouk zprvu přiléhající, později volný a jen na temeni přirostlý a tamtéž provrtaný. Klobouk jest špinavě bělavý nebo nahnědlý, zprvu pokrytý tmavozelenou massou výtrusorodou, jež se však záhy rozplývá a s kraje klobouku odkapává, rozšiřujíc penetrantní zápach mršinou. Houba tato nezdá se však jinak jedovatou, ačkoli od mnohých pokládána jest za podezřelou. Zralá připomíná tvarem smrž, ještě více však podobá se mužské pyji (penis), od čehož snad pochodí dávná zvyklost pastýřů předkládati jelenku obecnou dobytku k snědku, aby podnícen byl jeho pud pohlavní. Jest však nepochybno, že houba ta není žádné aphrodisiacum. Dříve bylo jelenky obecné užíváno jako prostředku proti hostci (odtud též německý název Gichtschwamm, Gichtmorchel). Vyspělé, ale neotevřené dosud plodnice mají tvar a vzhled slepičího až husího vejce (Hexenei, Teufelsei). Roste v lesích, zvláště listnatých, oborách, parcích, zahradách, vinicích, v křovištích atd. a objevuje se po teplých deštích letních od čna až do října. V Čechách nalézá se nezřídka zvláště v hornatějších krajinách, ačkoli obyčejně v málo exemplářích na stanovisku se vyskytuje. lč.