Ottův slovník naučný/Phacops
| Ottův slovník naučný | ||
| Phacochoerus | Phacops | Phacus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Phacops |
| Autor: | Filip Počta |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 672. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Phacops [fakops] jest znamenitý rod trilobitů ze silurského a devonského útvaru, který s několika velmi příbuznými rody tvoří čeleď Phacopidae. Čeleď tato náleží dle soustavy Beecherovy do skupiny Proparia, to jest těch rodův, u nichž pohyblivé líce nevytvořují úhlů lícních, a vyznamenává se velikým štítem na hlavě, složitými očima a vesměs 11 články v trupu. Ph. má přední okraj hlavy půlkruhovitý, zadní téměř rovný, lícní úhel zakulacený, bez trnu. Průčelí je mocné, silně klenuto a přečnívá často čelem svým přední okraj hlavy. Postranní vrásky tři bývají naznačeny, avšak obyčejně jsou první dva páry velmi slabé a jen zadní pár mocnější. Prstenec týlní má po každé straně hrboulek. Větve švu lícního vycházejí na okraji postranním, jdou k očím a spojují se ještě na svrchní straně štítu hlavy pod čelem. Úhel lícní následkem toho souvisí s lícemi nepohyblivými. Oči jsou veliké, v obrysu půlkruhovité neb půlměsíčité, s kolmou a vyčnívající plochou zřecí. Čočky sestaveny jsou do řad a počet jejich jest různý; tak druh Ph. Volbarthi čítá čoček 14, jiné druhy mají však 3–400 čoček. Trup skládá se z 11 článků s prstencem osovým silně vyklenutým. Tento prstenec osový ozdoben jest po každé straně malým hrboulem. Žebra mají hlubokou rýhu, ohýbají se asi uprostřed délky své kolenovitě a končí se zaobleně. Plošky kloubní jak v osovém prstenci, tak i na žebrách velmi silné jsou vyvinuty; rod ten mohl se tudíž dokonale stáčeti, a nalézáme také množství jedincův úplně stočených. Štít ocasní jest půlkruhovitý, silně klenutý, osa dobře vyznačená' z malého počtu článků, nedosahuje však zadního okraje. Okraj ten vždy jest zakulacený. Hypostoma jest klenuto, napřed má poněkud protažená křídla po straně, vzadu často ukazuje malou rýhu, ve které snad upínal se retní sval. Rod ten jest velmi četný a vyskytuje se vesměs v silurském a devonském útvaru. U nás popsal Barrande 20 druhův, z nichž nejhojnější jsou Ph. fecundus, cefalotes a Sternbergi. Jsou rozvrženi na českou pánev prvohorní tím způsobem, že ve vrstvách e1 přicházejí druhy 2, v e2 6, v f1 1, v f2 7, v g1 8, v g2 2 a v g3 1 druh. Srv. Barrande, Système silurien du centre de la Bohême, vol. I (1852); Beecherovy práce z r. 1895 a 1897 a j. Pa.