Ottův slovník naučný/Pfordten
| Ottův slovník naučný | ||
| Pföhlwies | Pfordten | Pforta |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pfordten |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 669. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
von der Pfordten Ludwig Karl Heinrich, svob. pán, bavorský státník (* 1811 v Riedu v tehdejší bav. Innské čtvrti – † 1880 v Mnichově). Studoval práva v Erlankách a Heidelberce a byl r. 1833 soukr. docentem ve Vircpurce, r. 1834 mimořádným, r. 1836 řádným professorem. Svým spisem Abhandlungen aus dem Pandektenrecht (Erl., 1840) obrátil na sebe širší pozornost, ale svými duchaplnými a svobodomyslnými přednáškami i oblibou u studentstva znelíbil se ministerstvu Abelovu, tak že byl r. 1841 náhle přesazen jako rada k appelIačnímu soudu do Aschaffenburku. Nicméně r. 1843 opět byl professorem na universitě v Lipsku, kde po Puchtovi přednášel o římském právu a v saské komoře byl vůdcem liberálů. R. 1848 po odstoupení konservativního ministerstva byl jmenován ministrem kultu v Sasku. Jeho přísně federalistické stanovisko v otázce německé zalíbilo se bavorskému králi Maximiliánu II., a když r. 1849 P. vrátil se do Bavor, převzal tam portefeuille král. domu a zahran. záležitostí, později v pros. t. r. i předsednictví v minist. radě. Jakožto rozhodný protivník hegemonie pruské spojil Bavorsko s rakouskou celní jednotou a cílem jeho zahran. politiky bylo založení »ryze německého« bundu vedle Rakouska a Pruska. R. 1854 povýšen do stavu šlechtického. Mnoho protivníků způsobila mu protiliberální politika vnitřní, valně odchylná od dřívějších jeho názorů, tak že r. 1859 musil žádati za propuštěnou. Král přijal jeho žádost »jen, aby měl pokoj se svým lidem«. Hned potom P. byl jmenován bav. vyslancem na bundestagu ve Frankfurtě a byl činný zvláště v l. 1863–64 v záležitosti šlesvicko-holštýnské ve prospěch menších států. V pros. 1864 opět jmenován od krále Ludvíka II. bavorským ministrem praesidentem a odmítl r. 1865 Bismarckův návrh na spojenectví; pracoval o mírném rozřešení sporů prusko-rakouských r. 1866 a ujednal v červnu s Rakouskem zvl. smlouvu spoléhaje na pomoc Francie. Ale po bitvě u Král. Hradce musil přijmouti vyrovnání s Pruskem méně výhodné, než s počátku bylo Bavorsku nabízeno, a musil v pros. 1866 odstoupiti. Zároveň ustoupil vůbec s jeviště politického. Napsal pak Studien zu Kaiser Ludwigs Stadtund Landrecht (Mnich., 1875).